Nové články v Zápisnících uživatelů

Když jsme večer doputovali k našemu třetímu a zároveň poslednímu ubytovacímu místu, čekalo nás milé přivítání. Na stole, na terase před jídelnou byly připravené pohárky, naplněné jemným likérem, jakožto uvítací přípitek. To pak bylo před každou večeři. Pokaždé s jinou příchutí.

Úterý 17. dubna
Když už se nám podařilo „našlapat“ kufry , sešli jsme se k poslední společné snídani v tomto hotelu. Jídla bylo vždy dostatek. Ráno i večer Švédské stoly, kde převládala zelenina a sladké pokrmy.

Neděle 15.dubna
Nedělní ráno na hotelu proběhlo jako každé jiné. První naše cesta směřovala na katolické pole pastýřů. (O některá místa se vedou spory, které z nich je pravé. Protestantské místo má více důkazu o pravdivosti. Místa nejsou příliš vzdálená, uctívají se obojí. )
V kapli Anděla jsme slavili nedělní mši sv., prohlédli si okolí a vyjeli směr Mrtvé moře.

Jelikož jsem byla z naší „trojky“ na pokoji o nějaký ten den starší, vzala jsem na sebe úkol, že se budu starat, abychom nezaspaly. (Staří lidé už nepotřebuji tolik spánku, říkala jsem jim).

Manželka měla v posteli milence, když uslyšela, jak
přijíždí manželův automobil.
Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení:
Postavila chlapa do kouta, řekla mu, aby se ani
nehnul,namazala ho
dětským olejem a posypala alabastrovým práškem. Když se manžel
podivoval, co to je, povídá: "Drahý, to je socha. Stejnou si
koupili Štěrbovi naproti přes ulici a mně se tak líbila, že

Ptá se návštěvník ředitele blázince, podle jakých kriterií se rozhoduje, že člověk je umístěn v blázinci.
Ředitel vysvětluje: „ my rozhodujeme tak, že napustíme plnou vanu vody. Pak dáme kandidátovi lžičku, hrnek, a kbelík.
Požádáme ho, aby vanu vyprázdnil. „
Návštěvník mu skočí do řeči a povídá: „Aha už tomu rozumím. Normální člověk vezme nejdřív kbelík, aby to šlo rychleji, že?“