Pravidla společenského chování pro seniory. Část 4.

Dosud jsme se zabývali běžnými pozdravy ve společnosti. Ale podívejme se ještě na pozdravy trochu jiné, dnes používané především v oblasti vojenství. Mám na mysli salutování. Samo slovo „salus, saluto“ vlastně znamená pozdrav, pozdravovat. Ale původ tohoto pozdravu, kdy je pravá ruka zvednuta k hlavě, spíše k její pokrývce, má prastarý základ v dobách rytířství. Víme, že rytíři nosili do boje i na slavnostní turnaje brnění a jeho součástí byla vždy přilbice. Když přišla do módy přilbice se sklápěcím hledím, rytíř, který chtěl pozdravit svou dámu nebo vzácné účastníky klání, rukou nadzvedl hledí a opět jej spustil. To se v dějinách opakovalo tak často, až tento způsob pozdravu přešel do běžného života. Jen přilbice nahradily klobouky nebo čapky. Tento pozdrav je dnes ve vojenství rozšířen téměř na celém světě. Zajímavý pozdrav, kdy se muž dotkne okraje klobouku a třemi prsty jej zmáčkne, je zachován v USA, pravděpodobně jako pozůstatek důstojnického pozdravu z období války Severu proti Jihu. Ještě jeden historický pozdrav si můžeme osvětlit. „Ave César!“ provolávali vojáci římských legií, když uznávali svého vojevůdce. A César své legie pozdravil tak, že zvedl pravici, ve které držel symboly moci, tzv. „fasces“ , tj. svázané pruty s vetknutou sekerou, někdy stačila i jiná dostupná zbraň nebo jen otevřená dlaň. Svázané pruty značily sílu a nezlomnost (zkuste zlomit jeden prut, a potom několik prutů najednou). Tyto atributy převzali do svých znaků Němci v období fašismu (od slova fasces), stejně tak jako zvednutou pravici. Dnes je takový způsob pozdravu trestán. Takže vidíme, že i pozdrav, původně tak ušlechtilá záležitost, se dá lidmi lehce zneužít.

K pozdravům můžeme přiřadit i mávání, které uplatňujeme zejména když se s někým milým loučíme. Pomalu nám ale vymizely pozdravy pomocí vizitek s ustálenými zkratkami, ale o nich si budeme vyprávět v dalších částech.

Teď si něco povíme o principu přednosti při představování. Tady mohou nastat poměrně velké komplikace, se kterými si třeba hned nebudeme vědět rady. Už jsme si řekli a pamatujme si to, že privilegovaná osoba – žena, starší člověk, nadřízený, známá osobnost – má právo jako první vědět, s kým má tu čest. Takže muž se jako první představuje ženě (pán dámě), mladší člověk se představuje staršímu, podřízený nadřízenému a neznámý známé osobnosti. Tak je tomu v případě, že se představujeme sami. Jsme-li představováni zprostředkovaně třetí osobou, postup by měl být zachován, ale musíme si uvědomit jednotlivá postavení. Je docela možné, že mladší muž bude nadřízeným starší ženě a k představování dojde na pracovišti. Kdo tedy bude jako první komu představen? V takovém případě je mladší nadřízený na vyšší příčce společenského postavení (ale pozor, pouze na pracovišti!), takže jemu bude jako první představena starší paní. Nebo se mohou setkat dva muži stejného stáří, kdo se komu představí jako první? Tady není co řešit – jako první se představí ten zdvořilejší. Jak tomu bude při představování mladé dívky a staršího muže? Bude-li muž džentlmen, představí se jako první (nebo je představen jako první). Pamatujme si, že žena se nikdy nepředstavuje sama jako první, je to proti bontonu. Snad se tak může stát jen v případě, že zastupuje nějaké významné místo a setká se s muži stejného postavení, se kterými potřebuje urychleně jednat. Manžel představuje manželku (nikdy naopak), hostitel představuje hostům nově příchozí hosty, zaměstnavatel (podřízený ) představuje spolupracovníkům nové zaměstnance, apod. Takových zádrhelů a kombinací bychom ve společnosti našli nepočítaně. Když si nebudeme vědět rady s představováním, raději vyčkejme, co udělá druhá strana. Pokud se budeme chovat zdvořile, nic nemůžeme pokazit. Příště – návrhy na tykání.