Michal Viewegh - spisovatel (interview)

Zeptali jsme se…dnes spisovatele Michala Viewegha
Šedesátce.cz poskytl rozhovor nejčtenější současný český spisovatel, pan Michal Viewegh. Potkala jsem jej na autorském čtení v Přerově, které se konalo při příležitosti vydání jeho nejnovější knihy Povídky o lásce. Velmi mne překvapilo, že v sále Městského domu neseděly pouze mladé dívky či skupinky učitelek českého jazyka, nýbrž spektrum jeho posluchačů bylo velmi rozmanité. Osazenstvo sálu tvořily z velké většiny dámy střední generace, několik pánů různých věkových kategorií a výrazně zastoupeny byly rovněž ženy dříve narozené, které se navíc aktivně zapojovaly do diskuze. Přesvědčila jsem se, že spisovatel Michal Viewegh má své příznivce nejen mezi mladými a jeho dílo zajímá skutečně širokou veřejnost.

Pan Viewegh je v současné době velmi zaneprázdněn šňůrou autorských čtení a domů se vrací hodně pozdě a velmi unavený. Přesto svolil a ochotně odpověděl na několik otázek pro Šedesátku.cz:

Začneme od začátku, tedy od Vašeho dětství. Jak vy sám vzpomínáte na své prarodiče, měl jste klasickou babičku s dědou, k nimž jste jezdíval na prázdniny, kteří rádi rozmazlovali, nebo Vám právě tohle jako dítěti chybělo?

Měl jsem to štěstí - na rozdíl třeba od mých dvou nejmladších dcerek - že jsem zažil kompletní rodinu: obě babičky i oba dědečky. Rozmazlovala mě zejména babička z otcovy strany. Navíc jsem byl úplně první vnuk v rodině... Někdy jsem byl v cukrárně i dvakrát denně. Na fotografiích je to poznat:-)

Jaký je Váš názor na roli prarodičů ve výchově dětí, jsou babičky přínosem pro mladou, mnohdy nezkušenou rodinu, nebo spíše komplikací? A jak vy sám jste jako mladý rodič využil (či nevyužil) pomoc prarodičů Vašich dětí?

To se dá těžko zobecnit. Babička, která se mladým plete do života, nebo je dokonce poštvává proti sobě, jistě velkým přínosem není. Moje maminka- právnička dodnes pracuje, jako babička vždycky fungovala sotva na "poloviční úvazek".

Přeorientujeme se na Vaši tvorbu, z vlastní zkušenosti vím, že najít téma, které by oslovilo většinu lidí, je velmi obtížné. Vy přesto patříte mezi nejčtenější autory. Kde hledáte inspiraci, čerpáte z vlastních zkušeností, ze života, nebo necháváte pracovat pouze svou fantazii?

Jde o kombinaci obojího. U některých knih jsem si tolik vymýšlet nemusel, protože jsem dané téma mnohokrát zažil osobně - třeba u Účastníků zájezdu. Andělé všedního dne je naopak příběh zcela fiktivní.

Právě jste dokončil svou poslední knihu Povídky o lásce, můžete našim čtenářům prozradit, nebo alespoň částečně naznačit, zda píšete něco dalšího, nebo máte v hlavě alespoň nápad?

Příští rok si budu znovu psát deník - který hodlám vydat. Taky možná dojde na pokračování Krátkých pohádek pro unavené rodiče - tentokrát by se to mohlo jmenovat Krátké pohádky pro naštvané tatínky.

Spousta spisovatelů se při dokončení knihy jen nerada loučí se svou hlavní postavou, kterou si během psaní velmi oblíbí. Jak to cítíte vy, loučíte se se svým hlavním hrdinou s těžkým srdcem, nebo máte tyto konce rád, protože symbolizují začátek něčeho nového?

Nad sentimentem obvykle převáží radost z dokončené práce. A navíc, ty postavy nezemřou, žijí dál - třeba na besedách se na ně lidé ptají apod.

Sedesatka.cz je úspěšně se rozvíjející internetový web pro seniory, který vznikl teprve nedávno, ale už teď slaví své první úspěchy. Chtěl byste mu něco popřát, případně něco vzkázat našim čtenářům?

Pevné zdraví a rychlé připojení! :-)

(Michala Viewegha se za Šedesátku.cz ptala Petra Filipová,
foto Luděk Kovář, http://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Viewegh)