Živá paměť Jihočeského kraje

V roce 1949 o prázdninách jsme jeli na pomoc Šumavě jako skauti okresu Brno-venkov.Bylo mi tenkrát 12 roků a o Lipenské přehradě se teprve uvažovalo na papíře,takže Vltava byla u městečka Horní Planá kouzelná.Bydleli jsme blízko Zvonkové ,osada se jmenovala Josefův Důl,bylo to pár pěkných domků,do Plané jsme chodili s vozíkem pro chleba a rohlíky.V osadě nás bydlelo asi šedesát ,tenkrát bylo všechno na přidělové lístky ,lesy plné banderovců,hranice hlídané jen finanční stráží.Měli jsme zakázano chodit do neobydlených domů,ale jak se říká,zakázaného největší krajíc ,jsme toto porušovali a při jedné takové výpravě jsem si na jedné půdě našel pěkné pánské kolo,takové poctivé ,jak se říkalo předválečné,tak jsem si dal tu odvahu a šel za náčelníkem Rifem,jestli bych si to kolo mohl vzít domů .Neměl jsem otce a takové količko bylo pro mne prakticky nedostupné ,doslova sen,který byl na dosah.Rif nás nejprve vypeskoval za to,že jsme spejtali po staveních,že by tam mohl být třeba granát nebo něco jiného,ale dopadlo to velice dobře,mohl jsem si to kolo vzít jako spoluzavazadlo ssebou do vlaku.Měl jsem z toho ohromnou radost a v Horní Plané jsem si zaplatil poplatek a už jsem se díval jak zřízenec nakládá kolíčko do hytláku .Ve Veselí nad Lužnicí jsme předali směr Jihlava a já jsem se šel podívat ,jestli překládají i to kolo,bylo to v pořádku.Přijeli jsme do Jihlavy a já honem šel kontrolovat jestli je kolo v pořádku,ale količko nikde,mával jsem papírem ale někdo mi to kolo vyfoukl,bylo to pro mne strašná křivda,ale takový je život,na Šumavu jsem nezanevřel a mám ji stále moc rád.Syn byl na vojně v Budějicich a tak jsem měl důvod navštěvovat Jižní Čechy a hlavně Šumavu,ten kraj mám od dětských let zakodován.Dnes je mi třia sedmdesát a můj vnuk mi řekl ,dědo kdo neumí spolupracovat s počitačem,ten nežije,tak jsme si semdesátnici založili stránku spolužáci 524635 ,kde si dopisujem a je to bezvadné,mějte se ,zdraví Jan Michalec,Worvik.