Z tvorby Marty Štablové: Maminka

Maminka
to je ta paní která nosila tě pod svým srdcem
do chvíle, kdy ses na svět dralo
děťátko naše z lásky zplozené
někdy sis dalo na čas a dodrželo termín plodu
jindy zas nechtělo se ti na svět v správnou dobu
nebo dralo ses mezi lidi dříve
pak zdálo ses všem m vrásčité a ošklivé.

Maminka
byla první co o tebe se bála
maminka
byla ta žena kdy v bolestech tě porodila
maminka
byla první která poskytla ti teplo a prvé laskání
maminka
prvá řekla jak krásné stvořeníčko porodila
kdyby se nikomu nelíbilo – ona chválila.

Maminka
poskytla prvé hodování u svého prsu v kterém mnoho nebylo
to bylo radosti po několika dnech když kojení se zdařilo
všechno co poprvé s děťátkem dělala
to byla přece máma
prvá tvá slůvka s hrdostí opakovala
pak učila tě mluvit a také s tebou zpívala
pohádky četla a často tě zulíbala
vždy si přála
aby každé nové ráno bylo jen plné slunce.

Když přišla nemoc, pak s tebou ponocovala
čaje a léky pečlivě dávala
byla vždy ustaraná a bázlivá, když něco tebe bolelo
to vše dokázala máma.

Pak přišla školní léta nastaly starosti
maminka měla s tebou dobré úmysly
dát do života vzdělání
slušného člověka chování
aby byl život schůdnější často tě varovala
před nástrahami života cestičky umetala
vždy s láskou a s dobrým úmyslem jak to šlo pomáhala
kdo stál vždy při tobě, když bylo nejhůře
vždy tvá máma.
Do tajů dospělosti tě uváděla když tajné sny o láskách si snilo
tolik se ti nelíbilo když ti něco vymlouvala
pak z dítěte dospělák se stal
a máma stála s ostřížím zrakem
a uchem prodlouženým opodál
by pomocnou ruku vždy podala
to je tvá máma, která zradu nezná.

V Odrách 7.7.2004 Marta Štablová