Jeden kouzelný okamžik s ním 5 - zaslala Jitka Libigerová

Nacházela se zrovna v takovém romantickém rozpoložení, že si plně uvědomovala, jak je život nádherný, jak moc miluje sbírání nových životních zkušeností, zažívání kouzelných nepopsatelných věcí. Jak moc miluje své úžasné přátele, sport, který je pro ni vším, svoji práci a vůbec život. A jak miluje jeho – člověka, který pro ni dělá první poslední, a toho nejlepšího instruktora potápění, co znala. Miluje na něm jeho jemné ruce, jeho sportem vypracované nohy, jeho voňavé vlasy, jeho něžný pohled malého dítěte, ale především jeho srdce. Srdce na dlani.

Zažívala s ním to, co s nikým jiným neprožila, a přesně to, co prožívat potřebovala. Za celý svůj život měla pár velkých přání, která chtěla učinit skutečnými, reálnými. A jeden takový, i když menší, se jí přece jen vyplnil. A byl to sen cestovatelský. Toužila poznat slovy nepopsatelnou přírodu a kulturu Nového Zélandu. A díky němu to zažila. Asi si skutečně našla toho nejúžasnějšího mužského, když by pro ni učinil vše, co by jí jen na očích uviděl. Ale i on zažil jednu z nejkrásnějších cestovatelských zážitků v životě. I jeho okouzlila tamější příroda. Samozřejmě se spolu potápěli. Ona byla nadšená, okouzlená, užívala si to. Ovšem pro něho to znamenalo víc, protože to byla jeho největší záliba, i práce v jednom. A ona to věděla. Nemuseli někdy ani vyjadřovat slovy své pocity, touhy, moc dobře to cítili srdcem a slova byla v tu chvíli naprosto zbytečná. Ale i tato měsíční cesta se chýlila k závěru, tak jako se končí vše ostatní – tedy kromě lásky. Po příchodu domů si otevřeli pár lahví bílého vína, přitulili se k sobě u „praskajícího“ krbu a povídali si do tří do rána.

Na druhý den jí po příchodu z práce přinesl náruč rozkvetlých tulipánů. Milovala ho takového, jaký byl.

Za tři dny později začala pracovat na svém cestopisném díle z Nového Zélandu.

Jitka Libigerová