Drahota

Milý šedesátníci.
Mám ve zvyku si na cestu vybrat nějakou knihu, aby cesta lépe ubíhala. Tentokrát jsem si vzala hodně starý kalendář. Narazila tam na báseň starou přes sto let. Překvapilo mně jak je nadčasová . Rozhodla jsem se s vámi o ní podělit. Napsal jí mně neznámí básník František Gelner v roce 1903.

Drahota

Maso stoupá, mouka stoupá,
je to věru doba hloupá!
Že však bude pivo dražší,
to člověka nevynáší.

Drahota všem lidem vadí,
kdož si časem kávu sladí,
a též zle je těm kdo kouří.
Kam to ved?
Lid se bouří.

Že sněm zemský nepracuje,
mnohý stav to pociťuje,
že však dělná říšská rada
je, toť ještě vetší vada.

Naši slavní politici
podle všeho dají si říci
a pro předlohu branno
do jednoho muže vstanou.

Vypíšou zas nové daně,
Čech se bude dříti na ně,
neb mu brání jeho lenost,
vidět svojí zotročenost.

Nepřipomíná vám to něco? Růža