ROZHOVOR S JANEM MÍŠKEM, SBORMISTREM CHLAPECKÉHO PĚVECKÉHO SBORU BONIFANTES

Chlapecký sbor BONIFANTES byl založen v roce 1999 a během velmi krátké doby své existence se zařadil mezi špičková sborová tělesa v České republice. Talentovaní chlapci ve věku od 4 do 18 let pracují v sedmi odděleních pěvecké školy „Schola cantorum BONIFANTES“, koncertní oddělení navštěvuje téměř 100 chlapců. Sbor uskuteční přes 100 koncertů a vystoupení ročně.

Váš sbor vznikl v roce 1999, patří tedy mezi velmi mladá tělesa. Přesto se zařadil na špici českých dětských pěveckých sborů. Co stojí, kromě píle, za takovým úspěchem?

Předně je to odhodlání a nadšení, které musí být při práci s chlapci nakažlivé, v kombinaci s určitým smyslem pro vyváženost. Dále pozitivní myšlení, aby člověk dokázal překonávat překážky, které ho na cestě potkají. A pak také trocha štěstí, takové to posvěcení zeshora, které člověku pomáhá.

Nedávno jste založil Základní uměleckou školu BONIFANTES, provozujete internetový server www.sbor.cz, řídíte, dirigujete, skládáte, cestujete. Kde berete tolik energie?

Myslím, že je to trochu nezasloužený dar, kterého ale hodně využívám. Mám odbobí, kdy mi musí stačit 3-4 hodiny spánku denně. Někdy je potřeba vsadit na pevnou vůli. Často, když jsem unavený, tak utíkám k jiným činnostem, při kterých si vyčistím hlavu. Pomáhá mi hrát divadlo, jít si zaběhat nebo se projet na koni.

Základní uměleckou školu BONIFANTES jsem už zmínili. Komu je určena, v čem se odlišuje od běžných uměleckých škola a co nabízí?

Jedná se o specializovanou ZUŠ zaměřenou primárně na vokální hudbu. Hlavním cílem školy je vychovávat vzdělané muzikanty pro působení v koncertních skupinách Chlapeckého sboru BONIFANTES. Všichni kluci mají hodiny individuální hlasové výchovy, postupně budou všichni hrát na nějaký nástroj. Chceme tak trochu změnit povědomí o sborovém zpěvu, kde výuka probíhá výhradně ve velkém kolektivu. Myslím, že sbor by měl být jako orchestr. Chce-li někdo hrát ve špičkovém orchestru, musí nejprve špičkově ovládat svůj vlastní nástroj.

Máte nějaký životní nebo dirigentský vzor?

Určitě největší vliv na mé sbormistrovské působení zanechal prof. Jiří Skopal, který mě k hudbě přivedl. Právě jeho neskutečná a nedostižná píle, vůle a zaujetí pro práci je pro mě velkým hnacím motorem.

Procestoval jste s hudbou řadu zemí, myslíte, že jsou čeští posluchači jiní než ti zahraniční?

Čeští posluchači jsou poměrně vnímaví, dokáží ocenit hudbu, která jde od srdce. Na druhou stranu jim trochu chybí spontaneita. Jsem moc rád, že se v poslední době hodně zlepšila otevřenost českého publika k moderní vážné hudbě.

Co rád posloucháte, čtete, co Vás v poslední době zaujalo?

Popravdě, ve volném čase moc hudbu neposlouchám. Nejkrásnější hudbou je pro mě ticho. Poměrně hodně čtu. Hlavně v noci, protože trpím nespavostí. Mám rád moderní literaturu a poezii všeho druhu, mými favority jsou prokletí básnici. V poslední době mě asi nejvíc oslovil Haruki Murakami. Jo, a nejvíc mě baví číst mému sedmiletému synkovi.

Je něco, co by chtěl Jan Míšek vzkázat českým seniorům?

Nedávno jsem se rozloučil se svojí maminkou. Za nejdůležitější vzkaz považuji, aby člověk zůstal co nejdéle činnorodý. Je v podstatě jedno, čím si lidé volný čas naplní, ale důležité je, aby to byla činnost tvořivá a aktivní.

Více na www.bonifantes.cz. Otázky kladl Jan Vojvodík