Procházka v městské části Vítkovice.

Dnes dopoledne jsme se vypravili na výchazku do Vítkovic .Je to jedna z městských částí Ostravy.
Při pročítání předvčerejších novin jsem objevila malou zmínku o tom,že bude nějaká vycházka.Den předtím jsme objevili na sloupu u restaurace ve Svinově pozvánku na vycházku do Vítkovic na hřbitov.
Jelikož jsem o paní Lence Kocierzové slyšela vyprávět na jiné vycházce samou chválu,šli jsme.
Již nás čekala před vchodem.Každému se osobně představila a přivítala se s ním.Jak jsme zjistili,byli jsme jediní noví.Sama je výtvarnice a kronikářka městské části Vítkovic. Nejenže upozorňovala,kdo je autorem nějaké sochy nebo brány,ale přijímala i naše doplňky dokonce s poznámkou,jak je ráda,že se něco nového dozvěděla.
Když nás provázela vstupní branou na hřbitov,mluvila o cestě,která pokračovala dále až k dolním Vítkovicím.Tam jsem se ještě nebyla podívat / mám klaustrofobii - ale snad ji překonám - po tom,jak poutavě vyprávěla/.
To byla patriotka!Klobouk dolů před ní! A s jakým zanícením dokázala upoutat pozornost nás posluchačů.Jelikož má příští rok šedesát let - to řekla jenom proto,že jsem se jí zeptala,jestli bude někdy vystavovat kroniku /
-tuto část Ostravy neznám-seznámila nás s nejbližšími akcemi,kterých se můžeme spolu s ní zúčastnit.
O této paní píši hlavně proto,že zpatra mluvila o tom,co znala stoprocentně,jinak řekla moment a podívala se do knihy,kterou nosila u sebe.
Nevěděla jsem,že na hřbitově je hrobka italských zajatců,kteří pomáhali na stavbě POLANECKÉ SPOJKY.Jedná se o trať české dráhy z Vítkovic přímo do Polanky a dál např. na Prahu.Nezajíždí se již do Ostravy-Svinova. To je odbočka na vysvětlenou pro ty,kteří nejezdí vlakem ,ale jenom auty.
Překvapilo mě ,že se o tuto italskou hrobku zajímají z italského vyslanectví v Praze a byl se na ni podívat i vnuk jednoho ze zde pohřbených italských zajatců.
Na vycházku byla dobře připravena.Měla předem promyšleno ,co vše nám chce z hlediska kulturního / různé druhy soch,křížů,
náboženských kultur/,
tak lidského /staré hroby ,o které se stará město - památné s daty jednotlivých událostí,kterých se týkají,
dětské - velmi smutné,různé náboženské kultury - dokonce i židovské,romské aj./.
Když jsme procházeli prostřední částí hřbitova,vlevo byl hrob
Vladimíra BRÁZDY.To byla osobnost! A ač narozen v Praze,umělecky patřil Ostravě a prý v ní chtěl zůstat.
Pokud se týkalo církve husitské,byla přítomna stará paní,která dokázala doplnit naši skvělou průvodkyni.
Řeklo by se h ř b i t o v...Ale takové seznámení s ním bylo velmi poučné a plně souhlasím s naší paní průvodkyní,že bychom měli vysvětlovat dětem všechno o životě a smrti a hlavně - jak kdysi někde napsal p.Emil - seznamovat děti s historií takovou,jaká opravdu byla!
TO JE MORÁLNÍ POVINNOST NÁS STARŠÍCH,kteří "něco" pamatujeme.
Mluvila o tom,že jedna z ostravských středních škol uspořádala výstavu,týkající se druhé světové války.Tato výstava putuje po zdejších středních školách - každá škola přidává další panel a co je nejdůležitější : konají se besedy s pamětníky / je jich sice již málo,ale jsou/.Mluvila konkrétně o nějaké paní ,která kromě osobních zážitků má ještě dokumentaci z různých výstřižků a účastní se i Luděk ELIÁŠ - herec,který přežil koncentrační tábor.Při jeho vyprávění prý studenti ani nedutají.
Snažila jsem se popsat Vám,co dokáže starší paní připravit pro ty,kteří mají zájem zúčastnit se.
Smutné,ale poučné.

Líbilo se mi:
AŤ ODCHÁZÍME KAMKOLIV,
NIKDY NEJSME ODLOUČENI.

Ema Novotná,Ostrava