Anna Obermannová - spisovatelka

Šedesátka.cz v říjnu 2009 představuje:
Annu Obermannovou, spisovatelku
79 let
Dříve: redaktorka v nakladatelství, překladatelka
Dnes: spisovatelka, průvodkyně cizinců

Možná jste na pultech knihkupectví zahlédli některou z publikací autorky Anny Žídkové. Právě pod tímto pseudonymem paní Anna Obermannová píše, aby předešla záměně s její dcerou, režisérkou a spisovatelkou Irenou Obermannovou. Pod neznámým jménem se začíná obtížněji, o to více paní Anně Obermannové tleskáme. Že je k tomu důvod, poznáte z následujícího rozhovoru. Nejprve si ale přečtěte fejeton, která o paní Obermannové napsala šéfdramaturgyně České televize Alena Müllerová:
Nikdy není pozdě začít
Minulý týden jsem byla na křtu knížky autorky, která není prozatím příliš známá, přestože vydala v rychlém sledu již tři tituly různých žánrů. Anna Žídková debutovala v roce 2006 detektivkou s psychologickými prvky „Devětkrát jeden vrah“, nedávno vydala moderní báchorky „Úsměvy svatého Petra – Zpovědi před nebeskou bránou“ a nyní psychologický sci-fi román „Válku skončili skrčci“. Další knihy má připravené v počítači. O jejích dílech se nezmiňuji jen kvůli jejich kvalitě, ačkoliv jsou svižně napsané a mají osobitý rukopis. Můj obdiv budí to, že všechny knihy vydala autorka, která působí také jako překladatelka z polštiny, až když oslavila sedmdesáté páté narozeniny. Vysvětluje to tím, že teprve nyní má dost času na sebe a na uskutečnění svých snů. Jednoho dne od ní – jak už to bývá v kraji zvykem – odešel manžel. Dcera je dospělá, vnoučata odrostla a tolik ji nepotřebují.
A tak se Anna Žídková dostala k tomu, co ji opravdu baví, například k psaní. V pozdním věku se také naučila ovládat počítač, protože bez něj se dnešní spisovatel těžko obejde. Připojila se tak k trendu, jehož představitelem je Angličan Peter Oakley, který se pod nickem Geriatric1927 proslavil na internetovém serveru s amatérskými videoklipy. Server YouTube, z něhož si jeho vyprávění o životě stáhlo během týdne přes milion lidí, je navštěvovaný především teenagery. A panu Oakleyovi bude letos v srpnu osmdesát. Anně Žídkové je o tři roky méně, ale stejně jako on dokazuje, že nikdy není pozdě začít s čímkoliv novým a odvážným. Znám paní Annu už mnoho let, ale dlouho jsem ji neviděla. Když jsem se s ní nyní setkala při uvedení její nejnovější knihy, zdálo se mi, že neuvěřitelně omládla a zkrásněla. Literární činnost jí evidentně svědčí, více než omlazovací kúry nebo kosmetické operace. Zdá se, že objevila elixír mládí. A pokud použiji terminologii mladičkých fanoušků slavného britského penzisty, je to „cool frajerka“ podobně jako pan Oakley.
Alena Müllerová
Pražský deník, 29. 5. 07

A nyní slíbený rozhovor:

Svou první knížku jste vydala v sedmdesáti šesti letech. Jaké to vlastně je, přijít v šestasedmdesáti za vydavatelem a nabídnout mu, aby vydal vaši prvotinu?

Na této své první knížce jsem pracovala snad nejdéle. Začala jsem hned po své sedmdesátce, kdy obě mé vnučky vylétly z mé stařecké náruče do samostatnosti. Tehdy jsem si začala připadat nějak nezaměstnaná. Obvyklé koníčky jsem během svého života nepěstovala, péče o domácnost mne nebavila, zrovna tak vaření neb zahrádka. Ráda bych byla malovala či fotografovala, ale na to mi chyběl talent. Jediný snad talent bylo psaní. Za totality jsem jednou vyhrála anonymní soutěž v Albatrosu. Ale když ředitel tohoto nakladatelství se od ředitele pedagogického nakladatelství, kde jsem tehdy pracovala, dověděl, jaký jsem režimu nepřátelský element, ihned od vydání mé knížtičky ustoupil. Dál už jsem se nikdy v té pakostnicové době nepokoušela něco publikovat. Takže teprve ve stáří jsem si vzpomněla na svou dávnou grafomanii. Protože jsem chtěla nějaké nakladatelství na sebe upozornit, napsala jsem detektivku DEVĚTKRÁT JEDEN VRAH, ačkoliv jsem krimiliteraturu četla nanejvýš při nějaké chřipce. Vybrala jsem si nakladatelství MOBA, které publikuje původní české detektivky. Leželo to tam asi čtyři roky. Vytýkali mi, že je to přepsychologizované. A mne právě psychologie na celém zločinu nejvíc bavila. Popisovala jsem, jak různě se jednotliví lidé dívají na osobu předpokládaného vraha.

Jak vaše rozhodnutí stát se ve zralém věku spisovatelkou vnímala vaše rodina, vaši přátelé?

Copak přátelé – ti byli shovívaví, všechno chválili. Horší to bylo s rodinou. Tajila jsem to před nimi. Nechtěla jsem, aby se na mne dívali útrpně, protože jsem před nimi dost často kritizovala současnou knižní produkci a teď jsem se sama dopouštěla jakýchsi literárních poklesků.

Mezi vašimi knížkami lze najít například exotický příběh, detektivku i sci-fi. Odkud čerpáte témata?

Chtěla jsem si vyzkoušet různé žánry, abych zjistila, co mi nejlépe půjde. Exotický příběh z Bejrútu jsem uslyšela od náhodné spolucestující ve vlaku. Samozřejmě jsem si ho upravila po svém a zdá se, že se to mé vypravěčce vůbec nelíbí. Pokud jde o sci-fi, dověděla jsem se nedávno, že je to oblast, kam ženy zřídka vstupují. A mně se tolik líbilo, když mi moji skrčci pobíhali po bytě a já si mohla s nimi povídat.

Co vám psaní v pokročilém věku dává? A je něco, co vám bere?

Asi jako každý koníček. Obohacuje mi to život. Někdy mám pocit, že mi to postříbřilo stáří. Nepřemýšlím, kde mne co píchá a kde mne co bolí. Spíš myslím na to, co budu zítra psát. A co mi to bere? Asi někdy chodím jako náměsíčná, takže už jsem se dověděla, že neodpovídám na pozdravy. Když jsem „těhotná“ svým příběhem, bloumám někdy ulicemi jako opilá a je vlastně zázrak, že mne dosud nic nepřejelo. Zato už se jeden řidič na mne oprávněně osopil, když na mne z okénka zařval: „ Co se mi, bábo, montuješ pod kola!“

Jako děti jsme si vedli sešity-památníky, kam naši kamarádi kreslili a psali svá věnování. Kdybyste měla napsat českým seniorům do pomyslných památníků svůj vzkaz, jak by zněl?

Pište své vzpomínky. Neříkejte, že to neumíte. Každý si přece rád zavzpomíná na své mládí. A v dnešní uspěchané době mladí často nemají čas si vás v klidu vyslechnout. Kdežto když to napíšete, vsadím se, že jednou si to velmi rádi přečtou.

(za Šedesátku.cz se ptal Jan Vojvodík)

Chcete paní Anně Obermannové něco vzkázat naopak vy, čtenáři Šedesátky.cz?
Pište na adresu: redakce@sedesatka.cz .