Frenštát pod Radhoštěm a Karel Loprais (interview)

http://www.frenstatpr.cz/
Frenštát pod Radhoštěm leží v malebné kotlině moravskoslezských Beskyd pod památnou horou Radhošt. Počátky města se datují k přelomu 13. a 14. století. Pozornost upoutá náměstí se starobylými domy, novorenesanční radnice z roku 1891 a kamenná kašna s Jonášem z roku 1840. Svědectvím bohatosti kulturního života je řada uměleckých děl výtvarných a literárních osobností.

Pohorská jednota Radhošť (1884) položila základy české turistice a svým úsilím zpřístupnila nejkrásnější oblast Beskyd. Vedle Pusteven s charakteristickými dobovými stavbami, Radhoště s kaplí, sochami Radegasta, Cyrila a Metoděje na jeho hřebeni, jsou oblíbeným cílem turistů i blízké Horečky, Velký Javorník, Smrk a Ondřejník.
Frenštát pod Radhoštěm nabízí i řadu příležitostí ke sportovní aktivitě - aquapark, krytý bazén, skokanský můstek, kuželnu, zimní stadion či jezdecký areál.
Více z historie Frenštátu pod Radhoštěm zde: http://www.frenstat.cz/historie

Legenda českého motoristického sportu Monsieur Dakar oslavila 4. března 2009 šedesáté narozeniny. Šestinásobný vítěz slavného závodu Rallye Paříž – Dakar (v letech 1988-2001) kromě mnoha dalších cen získal v roce 2006 Cenu Zdeňka Vojtěcha za celoživotní zásluhy a přínos motoristickému sportu. V době svého šestého prvenství byl nejúspěšnějším dakarským závodníkem historie. Karel Loprais strávil velkou část svého dětství a dospívání spolu se svým otcem na dílně, kde vznikala vozidla vlastní konstrukce. V roce 1967 začal pracovat v kopřivnické Tatře na montáži a následně jako zkušební řidič. Testování a servis vozidel značky TATRA v zahraničí se mu staly zdrojem cenných zkušeností.
Skutečné závodnické začátky Karla Lopraise se datují k účasti na Dakaru v roce 1986. V té době byl už zkušeným testovacím jezdcem Tatry a v závodě zúročil léta praktických poznatků s provozem těchto vozidel v extrémních podmínkách. Už při druhé účasti v roce 1987 získal pro Tatru dakarské stříbro a o rok později poprvé vyhrál.
Kromě Dakaru se aktivně účastnil i Rallye Paříž-Peking a dubajské Desert Challenge.
Karel Loprais je ženatý, má dva syny a bydlí ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Vaše poslední vítězství na Dakaru bylo těžké, v marocké poušti jste prorazili chladič a s padesáti litry vody v zásobě jste museli zajíždět a vodu hledat, přesto jste zvítězili. Následná – dvacátá - pouť Afrikou byla již bez Vaší účasti za volantem závodní Tatry, co Vás vedlo k rozhodnutí přestat závodit a omladit posádku?
Omladit posádku jsem nechal ze zdravotních důvodů, měl jsem nedoléčený zlomený obratel a celý závod bych s ním neodjel. Nebyl jsem v té době nejstarším závodníkem, přesto si myslím, že omlazení posádky bylo přínosem.

Nelitoval jste, když jste pak doprovázel svou „ekipu“ v upraveném Nissan Navara jako oficiálně akreditovaný press car?
Nelitoval, dostal jsem se tím ke trati z jiného místa, viděl a vidím posádky ják létají a skáčou... Užívám si to od té doby z druhého pohledu, dívám se z venku a vnímám, co by mi jako závodníkovi uteklo. Nemusím startovat na čas, plnit limity, přírodou jen neprojíždím, mohu zastavit. Poušť není jen písek, příroda se změnila, je tam více zeleně, vidíte kvést stromy. Těším se na další Dakar.

Jistě jste v životě zažil spoustu těžkých chvil i mimo kabinu vozu, předpokládám, že morálka závodníka je v takových okamžicích spíše výhodou než handicapem, byly a jsou přesto chvíle, kdy byste raději slavným Monsieur Dakar nebyl?
Nechtěl bych to měnit. Když člověk prožije část života při závodech, umí se k jistým životním situacím postavit jinak, možná lépe než kdyby tyto zkušenosti neměl. Jsem rád, že jsem Monsieur Dakar.

Šel jste vždy za svým cílem, neztrácel odvahu a optimismus?
Určitě, to je třeba, odvaha a optimismus jsou motorem, co náš ženou vpřed nejen ve sportu, ale i v životě.

Máte dva syny, jdou ve Vašich šlépějích?
Starší syn měl zdravotní problémy a nemůže proto absolvovat takto těžké soutěže, je ale vyučený autoelektrikář a má tedy k motorismu blízko. Mladší syn jezdí s námi v doprovodném Tatra Teamu.
http://loprais.cz/loprais/

Chtěl byste něco vzkázat rodině a našim čtenářům - „šedesátníkům“?
Nejen rodině, ale všem „šedesátníkům“ i ostatním, přeji pevné nervy a pevné zdraví, protože když je zdraví, může být všechno.

Děkuji za rozhovor a za celou redakci Vám dodatečně přeji vše nejlepší k narozeninám, mnoho sil, zdraví, odvahy, optimismu a radosti do dalších let.
Petra Michvocíková, redaktorka www.sedesatka.cz