nezapomenuto

"Datel" byla dětská přezdívka pana Miroslava Kazatele z pražských Dejvic. Jako školou povinný si psal v letech 1956-57 deník a doplňoval jej o výstřižky z novin, fotografie a vlastnoruční ilustrace. V roce 1960 si s kamarády postavili loď a vyrazili s ní na vodu - o stavbě lodi a plavbě se píše v Lodním deníku.

Více informací najdete v příloze.

Pod názvem NIKDO NEBUDE ZAPOMENUT, NIC NESMÍ BÝT ZAPOMENUTO uveřejnila Šedesátka.cz vzpomínky na válku, jak si je uchovala dívka Paraska. Zveřejněním Parasčina příběhu zahájila Šedesátka.cz dlouhodobý projekt „živé paměti“, který najdete na titulní straně v levém sloupci pod odkazem NEZAPOMENUTO. Každý z nás nese v paměti příběhy, jména a osudy lidí, které v životě potkal.

Dopis a obrázky najdete v přílohách.

Projekt Živá paměť Středočeského kraje realizuje občanské sdružení CENTRED o.s. pod záštitou člena rady Středočeského kraje MVDr. Václava Beneše.

1) Dětství a školní léta, německý zábor Lipolce

Narodila jsem se v roce 1926 v Kunžaku a od roku 1936 jsem vyrůstala u tety Wágnerové v Lipolci spolu s jejími třemi syny. Maminka byla tehdy ve složité situaci a tetě bohužel její dvě dcerky zemřely, a proto mě mohla přijmout do rodiny.

Deníčky z let 1956-1957 Miroslava Kazatele-Datla z Dejvic

V nevelké místnosti, kde to ještě před chvílí švitořilo dětskými hlásky, zavládlo nezvyklé ticho. Osiřelé zástěrky na věšácích, papučky, napěchované do plátěných pytlíků a pár kalhot se záplatou odevzdaně čekalo, až se drobotina vrhne opět mezi ně.
Na lavičce sedělo děvčátko. Vedle něj dřepěla žena a pevně mu utahovala tkaničky bot.

„Kam ses tak vyšňořil, mladej? Nějaké smradilo je z tebe cítit na sto honů. Snad nechvátáš zase na rande?“ vyzvídal třicetiletý hubeňour se splývavými mokrými vlasy a zeleným froťákem kolem pasu. Právě zabouchl nohou dveře od sprchy a spiklenecky mrkl na Milana do zrcadla.
„Už je to tak, strejdo, nakopnu svou Jawu 250 a za hodinku mě má v náručí.“