vztahy

Minule jsme se zamýšleli nad uzavíráním manželství a nad případnými důsledky takových rozhodnutí. Jako senioři se občas zúčastňujeme svatebních obřadů svých dětí nebo dokonce vnoučat. Víme, jak šťastní mohou být lidé, kteří pak vedle sebe vydrží žít až do konce svého života. Často vzpomínají na dobu mládí, na to jak se jako partneři poznali nebo jakou měli svatbu.

Minule jsme si něco málo pověděli o svatebních darech a dárcích. Ale podívejme se na svatby jako takové. Každý z nás se alespoň jednou v životě zúčastnil svatebního obřadu, buď vlastního nebo jako pozvaný host – svatebčan. Nahlédneme–li do historie, byla svatba (oddavky, veselí, veselka, sňatek) velkým veřejným obřadem, kterého se zúčastňovalo celé společenství, např. vesnice nebo alespoň nejširší okruh rodin ženicha a nevěsty.

Dnes bychom si něco pověděli o tykání. Existuje takový rozšířený nešvar u některých seniorů - z pozice svého věku tykají všem mladým lidem. Snad je berou asi tak jako vlastní vnuky. Tykají jim zejména když je napomínají nebo se jim na nich něco nelíbí. Určitě se nic nestane, když se tyká do určitého věku cizím dětem, ale mladí lidé – především pubescenti – jsou na takový přístup docela alergičtí.

Dnes si ještě rozšíříme povídání o pozdravech. Jak již víme, existují pozdravy ústní často doprovázené podáním ruky. Pozdravy si můžeme posílat (v dopise, na pohlednici, nebo také pomocí SMS, MMS, přes internet apod.). Zdravíme-li někoho tímto způsobem, je potřeba jej oslovit, napsat krátké přání a také uvést své jméno.

Vážení senioři,
určitě patříte k těm lidem, kteří mají zdvořilost, slušnost a ohleduplnost hluboce zažitou ještě z džentlmenských let Vašeho mládí, takže přijměte tato pravidla pro seniory, která zde budou po částech vycházet, spíše jako osvěžení paměti pro případ, že byste je potřebovali uplatnit ve společnosti, při odpočinku nebo pracovní činnosti, při hledání přítele či přítelkyně, s nimiž budete navštěvovat nejrůznější kulturní podniky, apod.