KULTURA
Státní opera Praha – program, hlediště a vstupenky
Všechny potřebné informace o Státní opeře na jednom místě: jaký je repertoár, program, kde zakoupit vstupenky a mnoho dalšího!
📌Státní opera Praha historie - 📌Státní opera program
📌Státní opera vstupenky
Státní opera Praha – hlediště, vstupenky a program 2022
Státní opera patří mezi nejvýznamnější pražské památky, které určitě stojí za návštěvu. Spadá pod Národní divadlo v Praze a je jednou z jeho čtyř scén. Její budova se nachází ve Wilsonově ulici a působiště zde mají soubory Opery a Baletu Národního divadla. Státní opera se veřejnosti poprvé otevřela 5. ledna 1888 a v současné podobě ji můžeme navštěvovat od 20. ledna 2020, kdy znovu začala fungovat po téměř čtyřleté přestávce zapříčiněné rekonstrukcí.
Historie Státní opery v Praze
Původní název Státní opery zněl Nové německé divadlo. Budova byla totiž postavena v reakci Němců na skutečnost, že v Praze nebylo vhodné místo pro německá divadelní představení. Architektonické plány měla na starost známá společnost z Vídně Fellner und Helmer, která na tomto projektu spolupracovala s Karlem Hasenauerem, který stál jako architekt u výstavby vídeňského Burgtheatru. V Praze se vedení stavby ujal Alfons Wertmüller. Ani ne za dva roky byla budova postavena a 5. ledna 1888 divadlo zahájilo provoz.
Hrála se zde opera i činohra. Na scéně působili čistě němečtí herci i jejich česko-němečtí kolegové. Za dob první republiky bylo Nové německé divadlo považováno za liberální a v jeho souboru působilo mnoho herců s antifašistickými názory. Když tedy začaly sílit nacistické proudy, tak bylo nemyslitelné, aby Nové německé divadlo ve svém fungování pokračovalo. Poslední představení se v tomto divadle odehrálo 25. září 1938, poté byly Divadelním spolkem vypovězeny všechny kontrakty a v lednu 1939 koupil budovu československý stát. O dva měsíce později přišla německá okupace a od té chvíle o divadle rozhodoval protektorátní aparát.
Nový název divadla zněl Německá opera. Pořádaly se zde přitom hlavně shromáždění politické strany NSDAP. Čas od času zde hostovaly i zahraniční soubory nebo soubor německé opery, který pocházel z Moravské Ostravy. Začátek roku 1940 pak přinesl rozhodnutí o částečné renovaci divadla, jejíž součástí byla i instalace nového osvětlovacího parku. V sezoně 1942/43 byl následně obnoven běžný provoz respektují německé státní svátky a v této době zde působil stálý operetní soubor. Od závěru roku 1943 v divadle vystupoval i soubor z Duisburgu, který z důvodu války hledal nové působiště. V následujícím roce ale 1. září protektorátní vláda rozhodla, že veškerá divadla musí být uzavřena. Zaměstnanci Německé opery byli přesunuti do služeb zbrojního průmyslu, i když většina z těchto lidí byli Češi, a divadlo se už do konce druhé světové války neotevřelo.
Veselejší vývoj přinesl až květen roku 1945, kdy divadelníci Alois Hába, Václav Kašlík a Antonín Kurš založili Divadlo 5. května. Premiérovou operou po skončení druhé světové války byli 4. září 1945 Braniboři v Čechách od Bedřicha Smetany. Následně se od divadla oddělila činoherní část, operní a baletní soubory tak zůstaly samy. Nový název zněl Velká opera 5. května. Jeho zakladatelé tím hodně riskovali a řečeno pokerovou terminologií šli all-in, neboť dali v sázku doslova i své životy. Program této opery si totiž dával za cíl vytvořit svou avantgardní produkcí protiváhu Národnímu divadlu, které bylo spíše konzervativní. Umělecký soubor Velké opery 5. května přišel například s kontroverzní verzí Prodané nevěsty, tedy opery, kterou si do té doby nikdo nedovolil přetvářet. Nejen toto představení začalo přitahovat pozornost médií i veřejnosti, včetně zahraničních reakcí a Národnímu divadlu tak vyrostla konkurence, o kterou nestálo. Jeho představitelům zároveň nedalo klidného spánku, jak s touto situací naložit. Vše vyvrcholilo rozhodnutím tehdejší vlády, která Velkou operu 5. května od sezony 1948/49 připojila k Národnímu divadlu jako jeho třetí scénu.
Od listopadu 1949 měla budova nový název – Smetanovo divadlo. To, že se dva pražské operní soubory sloučily, mělo výhodu ve větším počtu sólistů, dirigentů a režisérů, kteří mohli společně připravovat jednotlivé inscenace. Mezi lety 1967 a 1973 divadlo prošlo generální rekonstrukcí. Ta souvisela s vybudováním Národního shromáždění a zbrusu nové linky metra. V čele rekonstrukce stáli architekti Karel Prager a Jiří Albrecht, do rekonstrukce se významně zapojil i Projektový ústav výstavby Praha. Smetanovo divadlo hojně propagovalo českou operu, ale dostalo se i na operní díla ze zahraničí. A právě na mezinárodní scéně si Smetanovo divadlo vybudovalo velký respekt. Výjimkou nebyla ani hostování velkých zahraničních souborů, jako tomu bylo třeba v případě Velkého divadla z Moskvy nebo Vídeňské státní opery.
_590x329.webp "Výstavba pražského metra (ilustrační foto)")
V Československu proběhla v listopadu sametová revoluce a změnilo se i fungování Smetanova divadla. Získalo zpět svou nezávislost a 1. dubna 1992 vznikla Státní opera Praha. Jako první se do ředitelského křesla posadil Karel Drgáč. Ten vydržel ve funkci tři roky, než ho v ní vystřídala Eva Randová. Dalšími řediteli byli Daniel Dvořák a Jaroslav Vocelka, za jehož působení se divadlo otevřelo význačným kulturním a společenským akcím. Ředitelský post dále zastávali například Oliver Dohnányi, Radim Dolanský nebo Ondřej Černý, který byl ve stejné době zároveň ředitelem Národního divadla. Černý byl do funkce dosazen poté, co Dolanský nesouhlasil s plánem ministerstva kultury sloučit baletní a operní soubory Národního divadla a Státní opery. V současnosti se na pozici ředitele Národního divadla – a tedy i Státní opery – nachází Jan Burian. Mezi lety 2016 a 2020 bylo divadlo uzavřeno kvůli rekonstrukci. Znovu otevřeno bylo 5. ledna 2020 k 132. výročí data původního otevření.
Ředitelé Národního divadla v Praze
Pražské Národní divadlo mělo ve své historii už dvacet ředitelů. A všichni dosavadní ředitelé byli muži. V současnosti je ředitel Národního divadla určen po výběrovém řízení, které vypisuje ministr kultury. V tomto ohledu je tedy Národní divadlo provázáno s politikou a volbami. Vůbec prvním ředitelem se v roce 1881 stal Jan Nepomuk Maýr. O dva roky později ho v této funkci vystřídal František Adolf Šubert, ten vydržel v úřadu do roku 1899. V roce 1902 poté nastoupil Gustav Schmoranz a na ředitelském postu zůstal celých dvacet let. Mezi lety 1922 a 1931 byl pak ředitelem Jaroslav Šafařovič, na kterého mezi roky 1932 a 1939 navázal Stanislav Lom. Dalším ředitelem byl Karel Neumann, který tuto funkci vykonával od roku 1939 do roku 1942. Ve stejném roce pak nastoupil Ladislav Šíp, jehož působení trvalo do roku 1944. Následující dva ředitelé vydrželi ve funkci čtyři roky. Václav Vydra st. od roku 1945 do roku 1949 a Ladislav Boháč v období 1949-1953. V témže roce se na nejvyšším postu Národního divadla objevil Drahoš Želenský a zůstal na něm až do roku 1958. Poté přišlo období Bedřicha Prokoše, který měl slavné divadlo na starosti do roku 1965.
Do roku 1969 poté funkci ředitele vykonával Josef Urban. Od něho převzal pomyslnou štafetu Přemysl Kočí a předal ji až v roce 1978 Jiřímu Pauerovi, který tuto pozici zastával až do roku 1989. Následovalo dvouleté působení Ivo Žídka a od roku 1991 byl ředitelem Jindřich Černý, který ale také vydržel v ředitelském křesle jen dva roky. V roce 1993 nastoupil do čela pražského Národního divadla Jiří Srstka a opustil ho až v roce 2002. V tomto roce byl ve funkci představen Daniel Dvořák, ten pak na tomto postu působil do roku 2007. Nahradil ho Ondřej Černý, který byl ředitelem až do roku 2013. Od toho stejného roku je pak ředitelem Jan Burian, který v pozici nejdůležitějšího muže Národního divadla zůstává dodnes.
- Jan Nepomuk Maýr (1881–1883) – před 2. otevřením
- František Adolf Šubert (1883–1899)
- Gustav Schmoranz (1902–1922)
- Jaroslav Šafařovič (1922–1931)
- Stanislav Lom (1932–1939)
- Karel Neumann (1939–1942)
- Ladislav Šíp (1942–1944)
- Václav Vydra st. (1945–1949)
- Ladislav Boháč (1949–1953)
- Drahoš Želenský (1953–1958)
- Bedřich Prokoš (1958–1965)
- Josef Urban (1964–1969)
- Přemysl Kočí (1969–1978)
- Jiří Pauer (1978–1989)
- Ivo Žídek (1989–1991)
- Jindřich Černý (1991–1993)
- Jiří Srstka (1993–2002)
- Daniel Dvořák (2002–2007)
- Ondřej Černý (2007–2013)
- Jan Burian (od 2013)
Rekonstrukce Státní opery v Praze
Budova Státní opery prošla několika rekonstrukcemi. Mezi lety 1967-1973 došlo ke generální rekonstrukci a kromě samotné budovy se velkou měrou podepsala i na jejím okolí. Starší výstavba, která se nacházela směrem k Václavskému náměstí, byla nahrazena budovou Národního shromáždění. Z Rubešovy ulice pak zmizely domy, které nahradila nová dopravní trasa a garáže. V divadle se rekonstrukce zaměřila hlavně na instalace, scénu a hlediště. A právě v hledišti došlo k nasazení nových křesel, která divákům přinesla větší komfort. Zároveň tak ale došlo k poklesu kapacity na 1076 míst. Rekonstrukce se dotkla v podstatě kompletního interiéru divadla. Ať už šaten, podlah nebo sochařské výzdoby. Přidány byly i nové osvětlovací a zvukové kabiny.
Další výraznou rekonstrukci zažila Státní opera v posledních letech. Ještě 2. července 2016 proběhlo představení Turandot, pak ale následovalo uzavření budovy. Nikdo v tu chvíli netušil, že se dámy s dámy s krásnými účesy a pánové v elegantních oblecích vrátí do Státní opery až za čtyři dlouhé roky. Uzavřena přitom nebyla jen historická budova, ale i ta sloužící provozním účelům. Rekonstrukce měla odstartovat na podzim roku 2016, některé společnosti ale přišly s námitkami proti výsledku výběrového řízení a začátek prací byl tak odložen. Původní termín dokončení v roce 2018 tím pádem nemohl být splněn. Během uzavření budovy přesídlil soubor Státní opery do jiných budov Národního divadla, Hudebního divadla Karlín a do Fora Karlín. Rekonstrukce nakonec vyšla na 1,3 miliardy korun a přinesla třeba modernizaci technického zařízení nebo repliku opony, která zmizela v roce 1945. Průběh rekonstrukce přitahoval značnou pozornost médií a tak jak dnes známe televizní seriály jako je například Slunečná, tak v té době byla samotná rekonstrukce jakýmsi seriálem, kdy média zajímal vývoj rekonstrukce, důvod jejího zpoždění a datum znovuotevření. Budova Státní opery po se nakonec veřejnosti opět otevřela 5. ledna 2020.
Hlediště pražské Státní opery nabízí 1 041 míst
Budova Státní opery se může pochlubit hledištěm s 1 041 místy. Překonává tak Národní divadlo a díky několika novinkám po nedávné rekonstrukci navíc nabízí divákům i značný komfort. Díky užitému dřevu působí sedadla elegantnějším dojmem než dříve a každá sedačka má nyní vlastní tablet, kde si návštěvník může vybrat z titulků až v deseti jazycích. Tablet dále slouží k objednání vstupenek na jednotlivá představení a skutečným bonusem pro každého zákazníka by v budoucnu mohla být i možnost objednat si pomocí tabletu občerstvení. Vzhled samotných sedaček se pak vrací k jejich původní podobě, tak jak je navrhli tehdejší architekti Fellner s Helmerem.
Repertoár Státní opery v Praze
Budova Státní opery v Praze nabízí ve svém repertoáru dvě desítky představení z celého světa. Dominují zahraniční tituly, ale najdete zde i operu Rusalka od Antonína Dvořáka. Tato známá opera je příběhem o velké a nenaplněné touze vodní víly, jejíž jméno je právě Rusalka. Nechybí ani oblíbené tituly od věhlasných světových autorů. V repertoáru pražské scény se nachází Aida, La Traviata nebo Nabucco od Verdiho, dále pak Bohéma, Madama Butterfly a Tosca od Pucciniho. Ve výčtu slavných děl rovněž nemůže scházet Labutí jezero z pera Petra Iljiče Čajkovského.
Jaký je aktuální repertoár Státní opery?
Opera
- Aida – Giuseppe Verdi
- Bohéma (La bohème) – Giacomo Puccini
- Fidelio – Ludwig van Beethoven
- Jeníček a Mařenka – Engelbert Humperdinck
- La traviata – Giuseppe Verdi
- Le Grand Macabre – György Ligeti
- Macbeth – Giuseppe Verdi
- Madama Butterfly – Giacomo Puccini
- Nabucco – Giuseppe Verdi
- Rigoletto – Giuseppe Verdi
- Romeo a Julie (Roméo et Juliette) – Charles Gounod
- Rusalka – Antonín Dvořák
- Tosca – Giacomo Puccini
- Tristan a Isolda – Richard Wagner
- Vzdálený zvuk (Der ferne Klang) – Franz Schreker
Balet
Pozor, nezaměnit s Bílým baletem!
- Forsythe | Clug | McGregor
- Labutí jezero – Petr Iljič Čajkovskij
- Marná opatrnost (La Fille mal gardée)
- Spící krasavice – Petr Iljič Čajkovskij
Státní opera Praha a její představení Madama Butterfly a Nabucco
V Praze je možné zhlédnout i legendární díla italských autorů Madama Butterfly a Nabucco. První opera pochází od Giacoma Pucciniho a druhou napsal Giuseppe Verdi. Madama Butterfly má jednoduchou zápletku, kdy se námořní důstojník zamiluje do patnáctileté japonské dívky, se kterou se ožení a rozhodne se s ní strávit líbánky v Nagasaki. Brzy svou ženu ale opustí a vrací se až v momentě, kdy si chce odvézt dítě, které mezitím jeho manželka porodila. Opera je nastudována v italštině a délka představení je 3 hodiny a 10 minut.
Opera Nabucco je v pořadí třetí Verdiho operou a má náboženský námět z Bible. Patří ke klasickým součástem velkých operních domů, ty ale musí splnit jednu podmínku. A to mít k dispozici velké sborové těleso, protože právě sbor hraje v této opeře velice důležitou roli. Představení Nabucco debutovalo už v roce 1842 v milánské La Scale a ve Státní opeře Praha je nastudováno v italském jazyce. Samotné představení trvá 2 hodiny a 35 minut.
Státní opera Praha – program a nadcházející události
- Tosca - 30. 1. - 3. 3. 2022
- Romeo a Julie - 10. 2. - 30. 6. 2022
Vstupenky do Státní opery
V současnosti je možné zakoupit vstupenky i na představení, která se uskuteční až 31. ledna 2021. Prodej vstupenek vždy probíhá na 6 měsíců dopředu. Pokud budete například chtít navštívit Státní operu v únoru 2021, tak prodej na toto období začne 1. září 2020. Jde tedy o šikovný způsob, jak s předstihem zakoupit pěkný dárek k narozeninám nebo svátku. Vstupenky si můžete pořídit na hlavní pokladně Národního divadla, která je na Nové scéně. Zbylé pokladny a budovy divadel jsou zatím uzavřené. Vstupenky si pak samozřejmě můžete koupit i online prostřednictvím webových stránek Národního divadla (zde můžete vstupenky uhradit platební kartou, bankovním převodem, Masterpass aplikací či na dobírku) nebo skrze prodejní síť ColosseumTicket. Kvůli popularitě některých představení se ale připravte na to, že shánění vstupenek může být někdy skutečně zábavná loterie.
| 📌Informace o vstupenkách | po–ne od 10:00 – 18:00 |
| 📌Telefon | +420 224 901 448 |
| | info@narodni-divadlo.cz |
| 📌WWW | www.narodni-divadlo.cz |
Organizuje Státní opera den otevřených dveří?
Navštívit Státní operu je možné i bezplatně a to díky dnům otevřených dveří. Jde o francouzský koncept z druhé poloviny 20. století, kdy se veřejnost může podívat do míst, institucí nebo budov, do kterých by jinak neměla šanci se dostat. Je to tedy skvělá možnost, jak poznat Státní operu zblízka bez toho, abyste cokoli zaplatili. Něco jako když vám casino nabídne hraní zdarma. Dny otevřených dveří se často pořádají při různých výročích, v roce 2008 tak Státní opera v Praze oslavila 120 let od svého otevření. V nedávné době pak proběhl den otevřených dveří 2. června 2019, kdy mohli návštěvníci nahlédnout do útrob budovy Státní opery, která v té době podstupovala rekonstrukci. V tuto chvíli není příští termín dne otevřených dveří znám.
Pořádají divadla v Praze veřejné generálky?
Pokud jde o Státní operu, tak ta v tuto chvíli žádnou veřejnou generálku naplánovanou nemá. I tak ale můžete navštívit generální zkoušku otevřenou veřejnosti v dalších slavných pražských divadlech. Podívat se tak můžete například do Divadla na Vinohradech, Švandova divadla, Divadla na Fidlovačce, Studia DVA nebo Divadla Broadway. Více informací uvádí každé z těchto divadel na svých webových stránkách. Jde přitom jen o příklad veřejných generálek, tyto akce totiž pořádají i další pražská divadla.
❓Kde koupit vstupenky do Státní opery?
Vstupenky lze zakoupit buď přímo na pokladnách Národního divadla, nebo online na jeho stránkách. Případně v prodejní síti ColosseumTicket. Vstupenky jsou 6 měsíců v předprodeji.
👍Kdy byla rekonstrukce Státní opery?
Po třech letech byla budova Státní opery slavnostně otevřena 5. ledna 2020.
📌Kdo ředitel Státní opery?
Ředitelem Státní opery je od roku 2013 Jan Burian.
Aktuality z kultury - kam za kulturou dnes
Zdroje: Národní divadlo, Wikipedia
Komentáře