Paranormální jevy v Česku - svědci a dokumenty online

Ahojte všem,co věříte,na paranormal,už to bude 2 roky,co jsem přišel o dceru,nechci to rozvádět,vzala si život.Asi 3 h,po její smrti,co se zjevilo na jejích obou telefonech,které byli vyplé,to nechápu do dnes.Telefony jsme z druhou dcerou raději hodili do Moravy,bylo nám to doporučeno,no ale ze začátku.Dcera,kam došla,tak začali vařit kotle,dělala v gastro,praskali zářivky,atd.Vím,někdo řekne,byla nemocná,no nebyla,stávalo se jí to furt.Nějak s tím žila,jako mladá holka.Další divná věc byla,když šla dcera do pece(kremace),tak jsem doma cítil šíleně spálené maso,bydlím na paneláku,a já nic nevařil ani nepekl.V dnešní době,když jí zapálím svíčku,tak mě zhasne během 1 minuty,dal jsem bateriovou,klekne do 5 minut.No a v noci mě někdo tahá za nohu,je to jak živé,vím,je to úsměvné,ale je to pravda,Mám klidnou noc,když zajedu na hřbitov a zapálím si z dcerou cigaretu.Už jsem si jí namaloval i podle fotky,tak je stále u mě.A já když vařím,tak zhazuje nože z magnetické lišty,která drží fest,no asi se stím musím naučit žít,protože je stále tady s náma,a to samé má i druhá dcera,Děkuji ,že jsem to mohl napsat,všem přeji vše krásné,dík David

Jano delší zprávu tam nemáš 😂😂😂😂😂to je přehnaný každej z nás něco zažil zpráva přez celou stránku ty vole🤣🤣🤣

nejaka dobra krava mi poslala zleho ducha do bytu, krade veci,poskozuje obleceni atd. nemam strach ale hledam excorsistu.

Když mi před léty zemřela prababička, zastavily se mi v kuchyni zničehonic na zdi hodiny. Bylo to okolo 14:00 odpoledne v sobotu, tuším někdy v dubnu. K večeru volala máma, že prababička odpoledne zemřela. Před několika měsíci mi zemřela "částečně" nevlastní sestra, se kterou jsem zrovna neměl dobrý vztah. Zhruba čtrnáct dnů po pohřbu jsem uslyšel u sebe doma večer a v noci zřetelné rány z obývacího pokoje, přesně jako kdyby někdo prudce bouchl se šuplíkem od komody, kterou tam máme. Rány se opakovaly tuším pravidelně každou hodinu a to od 23:00 asi do 03:00 ráno. Můžu říct, že jsem byl opravdu poprvé v životě zesr..ej strachy.

Roubal byl vrah sériový, ne masový. Když něco píšu zjistím si informace. A ne není to to samé.

Sám jsem si prošel nevysvětlitelným. Při jízdě kamionem bylo vidět mizející obrys těla. O let kilometrů dál byla těžká nehoda hned za horizontem.

já se s tím setkávám každou noc

Parabola
Zabývám se jen vybranými částmi parapsychologie pouhých 80. let. Mohu je pozorovat i vyvolávat
1) Predikce reálných jevů, lidově 6. smysl
2) Záchrana sebevrahů a zraněných
3) Neverbální vkládání iluzí včetně plnění mých přání
4) Psychotronika
5) Některé jevy tibetských mnichů

Vše založeno na komunikaci lidských mozků v oblasti podvědomí a nevědomí. Nejen neuvěřitelné, ale pro část populace nebezpečné. Poznání malé odolnosti vlastního mozku účastníka je deprimující. Kolegové se mnou nechtěli jet podruhé na zahraniční cestu neb byli svědky a zároveň účastníky pokusů. Byl jsem žádán na obou stranách železné opony. Jen pár tisíc převážně manažérů světových firem a zpravodajských služeb včetně náměstků ministra a mého pracovního okolí mělo velmi kusé informace o mých pokusech. Mnohé následky nejen výsledky jsou dokumentovány úředními i policejními zápisy. Je obtížné u řady pokusů dodržovat etické a zákonné zvyklosti, aby zúčastněné osoby nebyly dohledatelné. Svědek i účastník pokusu nemůže být žádán o předběžné svolení a mnoho účastníků se nikdy nedovědělo, že viděli věci neskutečné.
Alespoň z poslední doby: V neděli po obědě říkám manželce, za 2 hodiny přijede dcera, zastaví se jenom proto, že bude potřebovat čůrat a bude velmi spěchat. Dcera již 10 dní nevolala žádnou informaci o její činnosti jsme neměli. Ve tři odpoledne se u dveří objevila dcera, manželce říká, že spěchá, ale potřebuje se vyčůrat. Vezla syna do autoservisu pro jeho opravené auto.
Takové jevy obvykle ani nezapisuji. Je to krátká prekondice z telepatického častého spojení s mými příbuznými. Jistě je rozdíl mezi nevyvolaným drobným jevem a třeba výjezdem ozbrojené zahraniční jednotky na teroristy na hranicích, kde pečlivý vesničan rodinu se třemi dětmi pojídající svačinu u Trabantu nahlásil jako teroristy. Když nás dvacet samopalníků se 2 kulomety na autech obklíčilo, tak zajisté neměli nabité slepé náboje. Samozřejmě jsem se omluvil i za vesničana a oni mi ukázali nehlídanou cestu do další země. Dcery jsem upozornil, možná přijedou vojáci. Rodina se nedověděla, že to byl můj drobný pokus, jen se divily, že vojáci při odjezdu mávají a smějí se.

Dobrý, prosím o kontakt na osobu, která se zabývá výzkumem a prokazováním paranormálních jevů, naléhavé, děkuji.

na mimozemstane porad neverim a ani nebudu ale na hrbitov v noci uz sama nejdu:)

jo jo taky jsem se cely zivot smala lidem co verili a pak jsem se dosmala kdyz jsem se bez strachu a obav sama prochazela tesne vedla hrbitova o druhe v noci

člověk na duchy nevěří dokud se nesetká s něčim nevysvětlitelným,sám jsem nevěřil,kdysi jsem šel jen tak 4fun natočit video do opuštěného domu a po odchodu (podotýkám že tam nikdo nebyl,jen já) někdo bouchl dveřmi jsem šel zpět se podívat a nikdo tam nebyl nikde

Dobrý den,
všem nevěřícím na duchy, jen tak pro zajímavost, posílám informaci, že vyšla moje knížečka na téma duchové, s názvem "Kostel duchů". Jelikož jste fandové duchovna, neměla by Vám, i vašim kamarádům, kolegům chybět doma v knihovně. V knize jsou fotky duchů, které jste v takové podobě možná ještě neviděli. Je v ní např. i digitální fotografie, která se po zmáčknutí spouště fotoaparátu změnila na kreslený obraz. Neuvěřitelné.

Děkuji za podání informace o knize všem příznivcům duchů, duchovědného světa. S pozdravem, autor knihy

opravdu jsou mluvili jsem s mrtvou pani v bohnickem hribtove když jsme se jí ptali pres ghost box

Dobrý den,
když stále čtu příspěvky vás lidí, přesvědčených, že nějaké tajemno existuje, nedalo mi to a píši vám. Člověk je klubko nervů a psychika je mocná, takže mozek vám pak poskytne informaci, která vás ve vašem přesvědčení utvrdí a vy máte zase o čem povídat. Ve skutečnosti jsou to ale pouze výplody fantazie. Takže kdo chce dál ztrácet čas nesmysly, tak ať pokračuje a vy ostatní procitněte. Osobně jsem byl na mnoha místech opředených rouškou tajemna.......a nic. Vůbec nic nemohu potvrdit. Tak si v klidu zajděte k psychiatrovi a uvidíte, že vám pak bude lépe. S pozdravem Tom.

veřim to ja jsem jednou byl na KOPCI KAČEROV a tam normalne misto abych sel do kopce tak jsem sel z kopce zajimave ze ?

Pritel me chtel prekvapit a s kamarady poskladali do obrazce a.napisu cajove svicky ktere zapalili a kdyz jsem volala ze jedu domu nevedela jsem nic tak pry pri polozeni telefonu naraz v sekunde zhaslo vsech 300svicek a neslo prekvapeni a vyznani opakovat vsichni zucastneni nechapou neveri ja u toho nebyla tak nevim co si o tom.myslet.

Stando,přidáš se? Chci se jet podívat na ten les.Chci vědět jestli to není jen nějaká babská povídačka.......papír a internet snese všechno.

Nevěřím ničemu co sám neuvidím, na co si nesáhnu a co neuslyším. Co ten Bor? Znáte to někdo?

Nesměju se.Chci to vidět. Mám v plánu navštívit les Bor. Ale moc si od toho neslibuju.

mily martine nevis ocem mluvis ja zazila hodne nikdy nerikej ze chces neco z toho zazit.videla jsem jak neco vleklo cloveka po zemi za vlasy a nakonec visel clovek na dverich byla to.hruza kdyz necemu neveris tak se nesmej muze te neco z toho potkat.pak budes litovat.Znam take pripady

Nic takového není, jesli jo chci to vidět. Poradíte mi kde?

Dobrej paní Gámino,mohl bych vám poslat tu nahrávku asi dvou minutovou.Možná jeto blbost nevím.Děkuji

Paranormálním jevům se věnuji již spoustu let. Jezdíme s týmem na opuštěná místa s údajnou aktivitou, takže bych mohla hodně vyprávět.

Zdravím Jardo, asi bys měl požádat kněze či nějaké médium popřípadě exorcistu

Zdravím,něco divného mám doma natočené na kameře,nevíte komu to ukázat?

Věřím na paranormalni jevy, jako ostatni i já jsem zažil mnoho nevysvetlitelnych jevů. Je nutné tyto věci brát vážně a s respektem. Jinak se může stát, že se věci obrátí proti vám. Důležité je, nemít strach.

Pokračování : dlouho jsem se s danou realitou nemohla smířit a tak nyní, po pozvánce bratrancovy vdovy mi samozřejmě svito zrnko naděje, že se dozvím více, abych to konečně mohla po těch 50-ti letech uzavřít. Bohužel toho 8.8. v den mých narozenin jsem utrpěla úraz, který se stal tak, jak níže popíši. Byli jsme s partnerem nakupovat v jednom místním supermarketu. Když jsme uložil nákup, tak jsem šla odvézt koš do parkovacího prostoru, zaparkovala ho a nejednou se mi chtělo na toaletu. Vyběhla jsem po nějaké neupravené, hrbolaté, zaplevelené úzké cestě kolem úschoven vozíků k budově supermarketu. Najednou se objevil výmol s nějkým vyvráceným kamenem, takže jsem civěla před sebe a v tom jsem narazila v plné rychlosti hlavou do nějaké plechové cedule a od té jsem se odrazila a dopadla na zadní část právě na ten vyviklaný schod. Vím, že se mi přitom zajiskřilo v očích a než jsem se stačila zvednout, tak z boku kolem těch parkovacích prostor najíždělo černé auto a z něj vystoupil muž v černém obleku a košili a zeptal se, jestli nepotřebuji pomoc. To už jsem vstala a poděkovala za nabídku a následně doběhla k místu určení. Když jsem se vrátila k autu, tak jsem nastartovala a dojela bez problémů do garáže, zaparkovala auto a do doby než jsme došli do bytu jsem nepromluvila. Potom jsem partnerovi sdělila, co se mi přihodilo, ale nějak jsme to neřešili. Ráno jsem zjistila, že mám velikou modřinu na zadní části, cítila jsem bolest na krční páteři a v oblasti sedací části jsem měla obrovskou, černou, modřinu, která se dodnes úplně nevstřebala. Návštěvu bratrancovy vdovy jsem musela bohužel zrušit. Neměla jsem odvahu cestovat vlakem s takovým zraněním. Po týdnu, 14.8.jsem si šla vyfotit to místo, které mi změnilo plány a jehož následky moje tělo vnímalo. A to je právě ta realita, která mne přiměla k popsání této události. To místo pro parkování vozíků, to je jediné, co v okolí zůstalo ! Chodila jsem několikrát kolem dokola, ale žádná krkolomná cestička kolem těch vozíků nevede a nemohla být ani v době popsané události. Veškerá plocha kolem dokola je na vyrovnané a vybetonované ploše, žádné plechové tabule. Vzorně upravený travnatý povrch, který nevykazoval několikadenní změny v jeho úpravě. Od té doby jsem hodně rozrušená, nemohu to celé pochopit včetně té černě oděné mužské postavy a černého auta, které by v okolí parkování vozíků nemělo prostor k stání, protože by do něj nikdo nemohl vjet. To jsem si také uvědomila, že v té realitě jsem tam vlastně mimo toho muže v celém okolí jiné lidi neviděla. Od tohoto momentu jsem na rozpacích a skládám si informace z událostí před 50-ti lety s dnešní realitou a nic jiného mi nejde do hlavy, než něco, co přesahuje naší dimenzi.

Věřím tomu, stalo se mi něco, co nelze racionálně pojmenovat v den mých 77 narozenin 8.8. Dosud jsem na rozpacích a už ten zážitek nebudu nikomu vyprávět, abych se třeba neocitla v nějakém zařízení. Několika málo lidem jsem popsala situaci a událost a mimo členy mojí rodiny se tvářili nevěřícně a přímo soucitně ! Před tou událostí jsem se připravovala na cestu do svého rodiště na Moravě, kam mně nedlouho předtím pozvala vdova po bratranci, který zemřel právě v tomto období v roce 1969 společně a dobrovolně se svojí matkou, sestrou mojí matky. Byla to velká rodinná tragédie a já v těch dnech pobývala s manželem na zahraniční dovolené. Ve dnech, kdy se ta událost stala jsem prožívala náročné dny s horečkami a podivnou tísní. Po návratu mně čekal šok v podobě sdělení o té tragické události a smrti dvou blízkých lidí ! V tu dobu už bylo i po pohřbu, kterého jsem se nemohla zúčastnit, abych to nějak vstřebala a pochopila ! Bratranec měl v té době 2 malé děti, které jsem do té doby nepoznala a jeho vdovu jsem předtím v roce 1964 poznala na jejich svatbě a jednou po létech na pohřbu další sestry mojí matky. Syn mého bratrance mně oslovil asi před 2 roky s žádosti o přidání svého rodokmenu k naší rodině a tím jsem prostřednictvím internetu navázala znovu ztracený kontakt na bratrancovu rodinu. Později se ozvala jeho matka, bratrancova vdova, která mně letos v dubnu pozvala na krátkou návštěvu mého rodiště. Jednalo se o termín 12.8., cca do 15.8. Předtím bylo vysloveno přání, že se nebudeme k té události vracet ! Nějak jsem to úmyslně nepotvrdila a v koutku duše jsem věděla, že to nebudu schopná vydržet. Právě tento bratranec mi byl ze všech více než 10-ti dalších stříňat nejblíže už od útlého dětství. Byli jsme věkově přesně rok od sebe a on k nám do severních Čech jezdíval každý rok, já potom do svého rodiště také pravidelně až do 18-ti let. Byl přítomný mého seznámení s mým budoucím mužem. Psala jsem mu 2 roky na vojnu. Byl mi svědkem na svatbě a já s mým mužem jsme byli na jeho. Potom jsem ho už nikdy neviděla, pouze jsem dostávala informace prostřednictvímjeho matky, která k nám pravidelně jezdila. V roce 1969 byl náhle konec

Věřím tomu

Věřím tomu

Bojím
O

Píši o tomhle referát. :)

Také tomu věřím v životě už jsem zažila nevysvetelny veci