1. Sedesatka.cz >
2. NÁVODY

Máte při psaní problém poznat, kde se správně používá zájmeno "mně" a kde "mě"? A co slova, uvnitř nichž se objevuje tato slabika, která se vyslovuje stejně, ale píše se různě? Poradíme vám, jak vyzrát na toto úskalí českého pravopisu.

Zdroj: Pixabay

Časté úskalí českého pravopisu: Psaní mě nebo mně

Čeština je velmi složitý jazyk a některé její zapeklitosti mohou velké spoustě lidí dělat problémy. Jedním z takových úskalí je správné psaní "mě" a "mně", ať už jde o skloňování zájmena "já" nebo o součást jiného slova. V obou případech zní totiž daná slabika stejně, přestože v psaném textu vypadá každá jinak.

Pokud je "mě" nebo "mně" součástí jiného slova platí toto pravidlo:

MĚ – píšeme vždy v kořenu slova, tedy v části, která je společná se všemi příbuznými slovy - píšeme například: pro-měn-a, z-měn-a, měn-a, měn-it, měn-ič - kořenem je ve všech případech "měn".

MNĚ – píšeme v případě, že v příbuzném slově slyšíme souhlásku "n". Asi nejpoužívanějšími příklady je slova vzpomněl – můžeme si říct vzpomíNka, vzpomíNat nebo pomněnka – pomNít, případně zapomíNat, zapomeNout.

Hodit se může i jednoduchá pomůcka: pomNi, domNi, uzemNi! Tedy tři kořeny, jejichž přibuzná slova si v sobě nesou N, například: zapomnění, domněnka nebo uzemnění.

Pozor na výjimky! Snad žádné pravidlo v českém pravopise se neobejde bez nějaké záludnosti. V tomto případě je to například přídavné slovo tamější. Můžeme si sice říct tamní, kde máme souhlásku "n", kořenem slova je ale "tam", takže vždy píšeme jako TAMĚJŠÍ.

Nicméně i pro tyto výjimky existuje logické odůvodnění – tamější totiž není druhým stupněm přídavného jména tamní, tedy více tamní než tamní. Tamější a tamní jsou synonyma, nesou stejný význam – to, co se nachází tam a ne tady. Obě slova byla odvozena od kořene "tam", jedno s příponou "-ější", druhé s příponou "-ní". Stejným způsobem tedy můžete přemýšlet i nad dalšími takovými případy, kde oddělení kořene a přípony objasní, zda se v daném slově píše "-mě" či "-mně".

Další tipy a triky najdete v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český.

Jednoduchá pomůcka pro psaní zájmena mě x mně

Pro skloňování zájmena "já" platí, že ve 2. a 4. pádě jednotného čísla píšeme MĚ a ve 3. a 6. pádě píšeme MNĚ. Toto pravidlo si nemusíte pamatovat doslova, máme pro něj jednu jednoduchou mnemotechnickou pomůcku.

• Mě má dvě písmena – používá se v pádech, které označují násobky dvou – 2. a 4.
• Mně má tři písmena – používá se v pádech, které označují násobky dvou – 3. a 6.

Doplňující pomůckou této strategie je skloňování jména Vašek. Ve 2. a 4. pádě máme "Vaška", tzn. dvě slabiky a MĚ o dvou písmenech. Ve 3. a 6. pádě řekneme "Vaškovi", tzn. tři slabiky a MNĚ o třech písmenech.

• Poslali dopis Va-ško-vi. >> Poslali dopis MNĚ.
• Viděli Va-ška. >> Viděli MĚ.

Většina z nás ale asi při psaní nechce přemýšlet nad jednotlivými pády, takže použijeme ještě jednu praktičtější pomůcku. Do daného výrazu si místo zájmena "já" dosadíme zájmeno "ty" v odpovídajícím tvaru.

Pokud můžeme použít tě/tebe, píšeme mě/mne - např. Petr šel do kina beze mě/mne. Píchá mě/mne v boku. (můžeme si říci bez tebe, případně  tě)

Pokud můžeme použít tobě/ti, píšeme mně/mi - např. K Vánocům mně/mi rodiče dali nové autorádio. Jana o mně vždy mluvila moc hezky.

Skloňování zájmen JÁ a TY v jednotném čísle