Vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana 2022

Podívejte se, kdy bude Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana, a také na záznamy všech předchozích projevů.

Foto: Profimedia

Z Novoročního projevu je Vánoční poselství

Prezident České republiky Miloš Zeman se rozhodl místo tradičního Novoročního projevu změnit formát. Namísto 1. ledna tak dostáváme projev již 26. prosince na Štěpána, a celkem logicky se tedy nejmenuje Novoroční projev, ale Vánoční poselství.

V roce 2021 usedne Miloš Zeman před kamery se svým vánočním projevem podesáté a také naposledy, na konci ledna už totiž budeme znát výsledky prezidentských voleb. Právě proto bude Zemanův projev podle jeho vlastních slov o něco delší než býval v minulosti. Končící prezident se chce rozloučit určitým "skládáním účtů". Dá se čekat, že se Zeman ve svém proslovu bude věnovat také válce na Ukrajině, energetické krizi nebo hodnocení prvního roku vládnutí vlády Petra Fialy.

Prezidentův projev budou vysílat 26. 12. od 13:00 televizní stanice ČT 1, ČT 24, NOVA a CNN Prima News

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2022

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2021

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2020

Minulá Vánoční poselství si můžete přečíst a poslechnout níže ve článku.

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2019

Podívejte se na záznam z vánočního poselství Miloše Zemana z roku 2019:

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2018

Podívejte se na záznam z vánočního poselství Miloše Zemana z roku 2018:

Přepis vánočního poselství Miloše Zemana z 26. prosince 2018:

Dobrý den, vážení a milí spoluobčané, setkáváme se již pošesté nad vánočním poselstvím prezidenta republiky.

Lidé se mě občas ptají, proč vánoční poselství místo novoročního projevu. Má to dva důvody.

Zaprvé v době první republiky se nakonec ustálila prezidentská tradice vánočních poselství a tuto tradici zastavil až Klement Gottwald, který pronesl 1. ledna 1949 právě novoroční projev.

Druhý důvod je jistě naprosto okrajový. Domníval jsem se, že po silvestrovském veselí určitá, jistě velmi malá část naší populace by nemohla s plným soustředěním sledovat novoroční projev a dnes jsme ve vánoční pohodě a mnozí z nás bilancují uplynulý rok.

Dovolte mi, abych se o podobnou bilanci pokusil i já.

Začnu začátkem, to znamená dnem, kdy se konaly prezidentské volby. Chtěl bych ze srdce poděkovat všem občanům, kteří mi dali hlas, bylo jich téměř tři miliony. Nesmírně si toho vážím a slibuji, že i nadále budu usilovat o obranu národních zájmů České republiky a její suverenity, jak v oblasti migrace, tak v oblastech dalších. Slibuju, že i nadále budu podporovat ekonomickou diplomacii, a to jak náš vývoz do zahraničí, tak příliv efektivních zahraničních investic k nám. A konečně slibuju, že i nadále se budu, a to velmi rád, setkávat s normálními občany tváří v tvář během mých výjezdů po jednotlivých krajích. Plně respektuji i volbu těch občanů, kteří v prezidentské volbě podpořili některého z mých protikandidátů, a chtěl bych ocenit, že šli k volbám.

Tím se dostáváme k často diskutované otázce volební účasti. V těch prezidentských volbách nebyla špatná, téměř 70 procent, ale například už v podzimních komunálních volbách byla jenom 47 procent, a to znamená, že více než polovina obyvatel měst a obcí byla zcela lhostejná vůči tomu, kdo bude tyto obce a tato města řídit. Demokracie to nejsou jenom práva, demokracie to jsou i povinnosti a já dlouhodobě doporučuji opět po vzoru první republiky, abychom se vrátili k myšlence povinné volební účasti, která není časově náročná, ale která by výrazně rozšířila počet voličů, a tím přinutila politické strany k vyšší aktivitě.

V polovině tohoto roku bylo v zásadě uzavřeno jednání o sestavení nové vlády a tato vláda na druhý pokus získala důvěru Poslanecké sněmovny. Chtěl bych poděkovat předsedům tří politických stran, kteří našli odvahu k vytvoření a podpoře takové vlády, Andreji Babišovi, Janu Hamáčkovi a Vojtěchu Filipovi. Vládě přeji úspěch v její práci a opozici přeji, aby byla konstruktivním kritikem vládních návrhů a předkladatelem vlastních alternativ.

Nu a teď už se dostáváme k oněm podzimních senátním a komunálním volbám. Úvodem bych samozřejmě rád blahopřál jak zvoleným senátorům, tak zvoleným zastupitelům, starostům, místostarostům a radním. Ale uvědomuji si, že zatímco ať už prezidentská, nebo senátní volba má jasného vítěze, v případě komunálních, ale také krajských voleb je ještě druhá etapa, která se jmenuje sestavování koalic. A mnohdy se stává, že vítěz voleb je obejit a že vzniká koalice proti tomuto vítězi. Nepokládám to za správné, považuji to za obcházení vůle voličů. Co proti tomu dělat, abychom jenom nelamentovali.

Dlouhodobě navrhuji přímou volbu jak starostů, tak primátorů, tak hejtmanů a to tak, že jimi jsou zvoleni ti, kdo na kandidátce nejúspěšnějšího kandidujícího subjektu dostali největší počet preferenčních hlasů. Tím se samozřejmě spojuje jak preference osobnosti, vyjádřená právě těmito preferenčními hlasy, tak preference kandidujícího subjektu, protože vnímám argument, že i takto přímo zvolený starosta potřebuje zázemí v zastupitelstvu. A samozřejmě bych si velice přál, aby vítěz těchto voleb byl velkorysý a aby svým koaličním partnerům dokázal, jak říkají mafiáni, předložit nabídku, která se neodmítá.

Tím jsem vyčerpal volební záležitosti a nyní mně dovolte, abych přešel k ekonomické situaci.

Před třemi lety jsem vám říkal, že skončila blbá nálada. Všichni jsme se radovali a dosud radujeme nad ekonomickým růstem. Dnes poprvé bych chtěl naopak poněkud varovat - varovat před zpomalením ekonomického růstu, který má několik příčin. Zaprvé je to vznikající obchodní nebo celní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami tj. americkou a čínskou. Zadruhé je to brexit, ale za třetí je to také to, že náš ekonomický růst brzdí nedostatek pracovních sil. Myslím si, že zatímco první dva faktory nemůžeme ovlivnit, ten třetí ano. Chápu, že jsou návrhy na dovoz zahraničních pracovních sil. Nic proti tomu.

Nezapomeňte také, že je zde stále ještě 200 tisíc lidí vedených jako nezaměstnaní, třebaže je 300 tisíc volných pracovních míst . Víte, že dlouhodobě zastávám názor, že zdravým lidem, kteří odmítnou nabízenou práci, by měly být odňaty sociální dávky. Ale to je všechno pouze krátkodobé řešení. Dlouhodobé řešení vidím ve zvýšení produktivity práce, a to konkrétně formou robotizace. Často mluvíme o digitální ekonomice, ale ne všichni si dokážeme představit, co všechno obnáší. Pod slovem robot někdy vidíme androida, někdy monstrum s chapadly, ale robot je i počítačový algoritmus, který se už dnes uplatňuje v bankovnictví a snižuje výrazně počet bankovních úředníků. Považuji za nesmyslné, abychom této tendenci bránili například zaváděním daně z robotů, což by jenom tento proces zbrzdilo a snížilo by naši šanci dostat se mezi opravdu nejvyspělejší země.

Závěrem ekonomické části bych chtěl vysoce ocenit vládní návrh národního investičního plánu rozpočítaného na 12 let. Neustále tvrdím, že spotřební výdaje jsou sice příjemné a mohou i získat nějaké voliče, ale že jedině investice, i když nemají volební právo, nás přenášení do budoucnosti. Proto věřím, že v rámci toho plánu vzniknou v každé obci a tím spíše v každém městě či kraji nové stavby, které zkrásní tamní prostředí a zlepší život v obcích a ve městech.

Pokud jde o zahraniční politiku, jsme členy dvou mezinárodních institucí, Severoatlantické aliance a Evropské unie. Pokud jde o Severoatlantickou alianci, víte, že dlouhodobě plně podporuji naše zahraniční mise v rámci boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, zejména pak v Afghánistánu. Když se mě lidé ptají, proč z Afghánistánu neodejdeme, odpovídám jim, že v takovém případě, kdyby odešly spojenecké jednotky, by afghánské území znovu nepochybně ovládl Tálibán, který již jednou vytvořil z této země základnu k teroristickým útoků, včetně toho největšího z nich a to byl útok na newyorská dvojčata v září 2001. A není důvod pochybovat o tom, že v případě vítězství Tálibánu by opět v Afghánistánu bylo vytvořeno teroristické centrum připravující a plánující teroristické útoky všude na světě. V tomto smyslu v Afghánistánu chráníme i bezpečnost českých občanů a jednáme v souladu s naším národním zájmem.

Co se týče Evropské unie, velice si vážím činnosti visegrádské skupiny. Té se podařilo téměř nemožné, dosáhnout toho, že už se v zásadě přestalo diskutovat o nesmyslné myšlence migračních kvót. Když jsem mluvil o hájení národních zájmů, chci připomenout, že jedním z národních zájmů a projevem suverenity dané země je to, že si tato země sama rozhodne, koho chce a koho nechce přijmout na své území. Blahopřeji tedy Visegrádu k úspěšné akci a věřím, že další úspěšné akce budou následovat. Nu a teď něco, co možná nebude tak úplně příjemné.

V závěru tohoto roku jsme zažili dvě hysterické vlny, jak jim říkám.

Ta první spočívala v demonstracích, především v pražských ulicích, vyžadujících demisi vlády. Jsem toho názoru, že demonstrovat za svržení vlády má plné oprávnění v situaci totalitního režimum a sám jsem se dvou takových demonstrací zúčastnil. Myslím si, že je pochopitelné, že lidé budou demonstrovat proti něčemu konkrétnímu. Například ve Francii proti zdražení cen pohonných hmot nebo v Maďarsku proti novele zákoníku práce, ale demonstrovat za svržení, tedy demisi vlády v podmínkách svobodných voleb je podle mého názoru pohrdáním vůlí voličů.

A já bych jenom chtěl připomenout dva Masarykovy citáty. První: Tož demokracii již máme, teď ještě nějaké ty demokraty a demokrat je ten, kdo respektuje výsledky svobodných voleb, i když se mu třeba nelíbí. A druhý citát zní: Rozčilení není program. A já bych k tomu přidal i svůj názor. Ti, kdo hází květiny do odpadkových košů, jsou podle mého mínění primitivní hlupáci.

Druhá taková hysterická vlna se odehrála krátce poté a já bych ji nazval špionománií. Víte, ti, kdo nás neustále varují před špiony, z nás tak trochu dělají nesvéprávné a manipulovatelné bytosti, kteří se nedokáží sami ubránit. Někdy jsem se domníval při vzpomínce na staré špatné časy, že se objeví mandelinka bramborová. Neobjevila se, ale místo ní se objevily čínské mobily. A když jsem posuzoval tuto hysterii, pak mě zaujal výrok jednoho nejmenovaného ústavního činitele, který mi říkal: Miloši, ale Číňani tady opravdu provádějí technologickou špionáž. Oni se sem jezdí seznamovat s tím, proč naše vlaky jezdí tak pomalu, když jejich vlaky jezdí 300 km/h.

Vážení a milí spoluobčané, blížím se zvolna k závěru svého dnešního vystoupení. Zaujalo mě Centrum pro výzkum veřejného mínění, které uveřejnilo pořadí institucí podle míry důvěryhodnosti mezi občany. Takže na prvním místě je armáda, za ní policie, na posledních místech je televize, dále tištěná média, dále neziskové organizace a konečně církve s asi 25 procenty důvěryhodnosti. A to mě přivedlo k tomu, že jsem si osvojil krásný termín - lepšolidé, který jsem nedávno zaslechl.

Lepšolidé jsou ti, kteří se považují za něco lepšího než my ostatní a kteří nám neustále radí, co máme dělat a kteří své názory považují za nadřazené názorům těm druhých. Když se ovšem na strukturu lepšolidí podíváme, nu tak vidíme, že například sdělovací prostředky jsou mnohdy složeny z komentátorů, kteří každý den píší o něčem jiném, a přitom pořádně ničemu nerozumí, a tito lidí nám chtějí radit a totéž se samozřejmě týká i neúspěšných politiků. Chtěl bych vás proto poprosit - važte si lidí, kteří v životě něco dokázali, a s úctou přijměte jejich rady, a naopak ignorujte radílky, kteří sami v životě nedokázali nic.

Milí přátelé, chtěl bych vám všem popřát, ne jenom ono obligátní zdraví a štěstí. Každý z nás totiž v životě vyrývá nějakou stopu. Někdy to může být maličkost, někdy velká věc, ale to není vůbec důležité. Důležité je, aby za námi něco zůstalo, něco, co zlepší život náš, život našich bližních, a pokud možno i život ostatních občanů České republiky.

A dovolte mi proto, abych připil na to, aby v příštím roce za vámi zůstala úctyhodná práce, které se druzí lidé budou vážit. Na vaše zdraví, štěstí, životní pohodu a radost ze života.

Všechno nejlepší do nového roku.

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2017

Podívejte se na záznam z vánočního poselství Miloše Zemana za roku 2017:

Přepis vánočního poselství Miloše Zemana z 26. prosince 2017:

Vážení a milí spoluobčané, přeji vám krásný dobrý den,

setkáváme se opět po roce, abychom společně zhodnotili, co se nám za ten rok podařilo a případně, co se za ten rok nepodařilo. A jsem rád, že vám mohou říci, že těch radostných zpráv je daleko více. A chtěl bych poděkovat všem, kdo se za naše úspěchy zasloužili. Jaké úspěchy to jsou? Česká republika je šestá nejbezpečnější země na světě. Jsme dokonce lepší než Švýcarsko. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, a také nejnižší míru příjmové diferenciace, resp. míru chudoby v EU. Náš ekonomický růst je jeden z nejvyšších a naopak naše zadluženost jedna z nejnižších. Tak na co si máme stěžovat? Měli bychom být hrdý a sebevědomý národ, který si váží svých úspěchů.

Ale samozřejmě, že každé světlo má své stíny a dovolte mi, abych i o těchto stínech vám něco řekl.

Ekonomický růst je krásná věc, ale aby byl trvalý, musí být doprovázen růstem investic. A tady máme své nedostatky. Podíl veřejných investic na celkových výdajích státního rozpočtu je nízký a klesající. A zejména dochází k poklesu investic do dopravní infrastruktury. Je ostuda, že např. není hotová silnice mezi Brnem a Vídní, ale takových dálnic, obchvatů a dalších staveb je celá řada.

Je dobře, že máme nízkou nezaměstnanost. Ale stále je zde skupina lidí, kterým říkáme nepřizpůsobiví. Mluvil jsem nedávno s novou ministryní práce a sociálních věcí a shodli jsme se na tom, že je třeba omezit sociální dávky těm, kdo odmítají nabízenou práci.

Růst hrubého domácího produktu je výborný, ale musí být doprovázen růstem životní úrovně. Jsem rád, že konečně dochází k růstu mezd. Pod tlakem nedostatku pracovních sil, který nutí zaměstnavatele k tomu, aby tyto mzdy zvyšovaly, neboť jinak jim pracovníci utečou jinam. A měl bych jeden námět, který se vám možná bude zdát bizarní. Před patnácti lety jsme měli osmdesát tisíc státních úředníků. Ne státních zaměstnanců, státních úředníků. Dnes jich máme sto padesát tisíc, protože se nám množí podle Parkinsonových zákonů. Kdyby se alespoň část z nich podařilo uvolnit, protože tito lidé si často jenom vymýšlejí zbytečnou práci, soukromý sektor, který trpí nedostatkem pracovních sil, by je velmi rád přijal, odbřemenil by se stání rozpočet a uvolnilo by se napětí na trhu práce. Teď mě státní úředníci určitě nebudou mít rádi, ale já to s nimi myslím dobře. Tolik k ekonomické situaci České republiky.

A závěrem, protože jsem sám starobní důchodce, bych chtěl popřát starobním důchodcům, aby v příštím roce došlo k výrazné valorizaci těchto důchodů. Někdy mi píší, co z toho budeme mít, když se pořád zdražuje, ale já jim připomínám, že zdražování neboli inflace je u starobních důchodců zahrnuto do valorizace, takže se nemají čeho obávat. A jenom bych si přál, aby se tato valorizace odehrávala stejnou částkou pro všechny, protože v opačném případě se neustále zvětšuje rozdíl mezi novými a starými důchody.

Teď bych přešel k zahraniční politice. Jenom velice stručně. Jsme součástí Evropské unie, jsme součástí Severoatlantické aliance, a měli bychom se v obou těchto organizacích chovat jako energický a sebevědomý partner, který, když se mu něco nelíbí, tak to dá najevo. Pokud jde o Evropskou unii, víte, že jí neustále vytýkám, že nedokáže chránit své vnější hranice. A pokud jde o Severoatlantickou alianci, myslím si, že by měla být daleko aktivnější v boji proti islámskému terorismu.

Ten nejbolavější problém, který zde máme - migrační kvóty, musí být řešen v souladu s českými národními zájmy. A naším národním zájmem pochopitelně je zachování suverenity České republiky. Nikdo nám nemůže diktovat, koho umístíme na své území. A věřím, že koncept migračních kvót skončí v propadlišti dějin, že za rok už se o něm nebude mluvit.

A nyní mi dovolte, abych přešel k vnitropolitické scéně. Ta zažila tento rok doslova zemětřesení. Po volbách se dvě nejstarší české politické strany - to jest sociální demokracie a strana lidová - dostaly na okraj propasti a téměř se nedostaly do Parlamentu. Ať si vedoucí představitelé těchto stran sami zhodnotí, proč k tomu tak došlo. Nicméně sešel jsem se s vedoucími představiteli všech devíti parlamentních subjektů, a zeptal jsem se na jejich představu o povolebním uspořádání. Víte, co mi řekli? Pane prezidente, s námi nikdo nechce jednat. A to mi říkali všichni. A to je přece nesmysl. Znamená to tedy, že pokud s vámi opravdu někdo nechce jednat, tak vy sám za ním musíte jít, nesedat jako panenka v koutě, a jednání může začít i z vaší iniciativy. A mělo by to být jednání, které se bude týkat jak programových, tak personálních kompromisů, jak je v politice zvykem. Myslím si, že návrh programového prohlášení Babišovy vlády je pro takové diskuze docela dobrým výchozím materiálem. Když mluvím o Babišově vládě, chtěl bych poznamenat, že jsem dostával moudré rady, které mi říkaly, nejmenujte Babišovu vládu dřív, než Babiš získá v Poslanecké sněmovně důvěru. Ale to by reálně znamenalo, že po týdny, možná dokonce po měsíce tady povládne Sobotkova vláda v demisi, a to si snad proboha nikdo nepřeje. Nechci vás strašit Belgií, kde jednání o vládě trvalo dva roky. Myslím si, že během několika málo měsíců se podaří mít zde vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny, a nebude-li úspěch hned v prvním kole, vytvořím časový prostor pro důkladná jednání politických partnerů tak, aby snad někdy v únoru se uskutečnil druhý pokus, který již může být úspěšný. 

Nezapomeňte, že v politice jsou dva extrémy. První je pokus obklíčit vítěze voleb, vytvořit proti němu jakousi pseudokoalici těch méně úspěšných a izolovat ho. Druhý extrém, vítěz zašlape do země všechny poražené a vládne sám. Myslím si, že z hlediska demokratických procedur je dobré usilovat o to, aby se žádný z těchto extrémů neuskutečnil a aby politické strany spolu jednaly a ty, které se dohodnou, vytvořily patrně menšinovou tolerovanou vládu. Závěrem této části bych chtěl potěšit občany a nepotěšit politiky.

Občas slyším hlasy, že bych měl vypsat předčasné volby, což mi ústava v některých situacích umožňuje. Chci naprosto jasně říci, že to nikdy neudělám, protože předčasné volby několik měsíců po řádných volbách by byly výsměchem občanům, kteří šli k řádným volbám a volili tak, jak volili. Občané rozdali karty, a politici musí umět s těmito kartami hrát. Občany nemůžete vyměnit, ale můžete vyměnit politiky, proč ne. Někteří z nich možná skončí v opozici, a jak napsal Rudolf Bechyně, starý sociální demokrat za první republiky - suchá je skýva opozice. A já dodávám, tato skýva někdy není ani posolená.

Takže nepřeji nikomu, aby skončil v opozici, ale na druhé straně demokracie samozřejmě určitou opozici v Parlamentu vyžaduje, a ať si každý sám rozhodne, zda takovou opozicí chce být. Věřím, že nedojde k tomu, že se budeme obviňovat z toho, že výsledky minulých parlamentních voleb byly zmanipulovány zahraničními rozvědkami. Je to ubohé, je to trapné a je to urážející. Volby byly svobodné a jsem rád, že i Bezpečnostní informační služba vydala prohlášení, kde konstatuje, že k žádnému takovému ovlivnění nedošlo. Jsme svobodná země se svobodnými občany. A dnes už si můžeme říci, že jsme i úspěšná země. Před dvěma lety jsem vám řekl, že skončila blbá nálada. Dnes vám říkám, že se nemáme za co stydět a že je mnoho věcí, na které můžeme být hrdí. Takže zdvihněme hlavy a buďme sebevědomými lidmi, kteří spoléhají na svůj zdravý rozum a nedají se manipulovat, ať už údajnými zahraničními rozvědkami, nebo zejména českým tiskem a Českou televizí a dalšími médii. Spoléhejte na vlastní rozum. A já mám pro to své heslo, které jsme vám už jednou říkal. Věřím, že zdravý rozum zvítězí nad závistivou hloupostí. 

A nyní mi dovolte, abych připil na vítězství zdravého rozumu, na úspěch České republiky a na úspěch nás všech.

Šťastný a veselý nový rok.

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2016

Vážení a milí spoluobčané,

setkáváme se opět po roce, abychom společně přemýšleli nad tím, co se v tomto roce událo. Víte, o nás Češích se říká, že jsme nejskeptičtější národ v Evropě, a že když nám někdo podá sklenici, která je z poloviny naplněná, tak každý Čech řekne, že ta sklenice je poloprázdná, a nikdo z nás neřekne, že je poloplná. Přesto se domnívám, že máme důvod k radosti.

Už minulý rok jsem vám říkal, že skončila blbá nálada, a události posledního roku to potvrzují. Jaké mám pro to důvody: za prvé, poměrně dobře šlape naše ekonomika, i když hospodářský růst se proti minulému roku poněkud zpomalil. Ale k čemu by nám byl hospodářský růst, kdyby se nepromítal do růstu životní úrovně. A proto jsem velice rád, že v tomto roce vzrostla průměrná mzda o více než tisíc korun měsíčně. A to se samozřejmě promítne i do valorizace starobních důvodů, která minule byla ubohou částkou 45 korun, a teď by měla dosáhnout minimálně 300 korun.

Velmi dobrou zprávou je i to, že máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Nu a chtěl bych dodat, že také je zde nejnižší podíl relativní, zdůrazňuji relativní chudoby v Evropské unii. To znamená máme nejmenší diferenciaci majetkovou a příjmovou mezi těmi nejbohatšími a těmi nejchudšími. To všechno jsou dobré zprávy, k nimž přistupuje i to, že poprvé po mnoha a mnoha letech budeme mít vyrovnaný, nebo dokonce přebytkový rozpočet, což je způsobeno nejenom tím, že roste ekonomika, ale také tím, že se lépe vybírají daně a brání se daňovým podvodů. To všechno jsou tedy dobré ekonomické zprávy.

A teď, co se nepodařilo. Za prvé: objem veřejných investic je o polovinu nižší, než byl v minulém roce a přitom právě investice zakládají naši budoucnost, naši ekonomickou výkonnost, a tedy i budoucí životní úroveň. Je to způsobeno mimo jiné i tím, že se stále nedaří stavět dálnice a další dopravní stavby. Že naše stavebnictví klesá, i když by mělo být ukazatelem konjunktury. Za druhé: naše ekonomika, tedy i náš rozpočet, je stále zatížena nesmyslnými dotacemi zejména na solární elektrárny. Vždy uvádíme, že jestliže tržní cena silové elektřiny je jedna koruna za jednu kilowatthodinu, pak díky dotacím je to u solárních elektráren 15 korun za kilowatthodinu. A kvůli tomu naše domácnosti, ale i naše podniky vydávají zbytečně velké peníze za předraženou elektřinu. Nu a, i když tuto chybu způsobily v roce 2005 minulé vlády a minulé parlamenty, tak to neznamená, že bychom proti tomu neměli bojovat a hledat možnost jak nefinancovat solární barony, ale ty, kdo elektřinu spotřebovávají. Nu a třetí a poslední věcí, kterou bych vytknul jako nedostatek, jsou některé sociální dávky. Přátelé, já nejsem necita a já chápu, že je zapotřebí pomáhat matkám samoživitelkám, rodinám s malými dětmi a podobně. Ale nechápu, když zde máme téměř 400.000 nezaměstnaných a 150.000 volných pracovních míst, proč bychom měli pomocí sociálních dávek podporovat i lidi, kteří odmítají nabízenou práci a vysmívají se těm, kteří každý den poctivě chodí do práce. I toto je nikoli zanedbatelný zdroj rozpočtových úspor. Tolik k naší ekonomické problematice, a jak vidíte, bilance je pozitivní, i když každá mince má dvě stránky a i když si musíme upřímně říci i o našich nedostatcích.

Pokud jde o naši politickou situaci, jistě znáte stupňování slova nepřítel: první stupeň nepřítel, druhý stupeň úhlavní nepřítel a třetí stupeň koaliční partner. Někdy se k tomu mimochodem dodává i čtvrtý stupeň, což je člen vlastní politické strany, ale zůstanu u toho třetího stupně.

Je jasné, že v koaliční vládě, kterou máme, občas propukají rozmíšky a některé z nich mohou vést i k pádu vlády, tak se málem stalo v debatě o reorganizaci policie. Snažil jsem se do této debaty zasáhnout, pozval jsem dva soupeřící ministry ke společnému stolu a věnoval jsem jim šachové hodiny, které ukazovaly za pět minut dvanáct. Občas se mi vyčítá, že jsem se v tomto sporu nepostavil na žádnou stranu, ale prezident má smiřovat, prezident má uklidňovat, a když stojí pouze na jedné straně, tak to samozřejmě nemůže dělat. Přitom chyby u reorganizace policie byly na obou stranách. Na jedné, že se tato reorganizace včas neprojednala se státními zástupci. Na druhé, že se poněkud přeceňoval význam a úspěšnost jednoho policejního útvaru, který sice sliboval, že odhalí mafiány, ale nakonec z toho odhalení byly pouze nezdaněné kabelky Jany Nagyové.

Další významnou událostí byla oblast krajských voleb a jako člověk, který projel čtyřikrát za sebou všechny kraje, bych chtěl především velmi poděkovat všem bývalým krajským zastupitelům, ať v koalici, nebo v opozici, protože vím, že poctivě pracovali pro rozvoj svého kraje. Chtěl bych blahopřát těm, kdo v krajských volbách zvítězili, mimochodem v rozporu s průzkumy veřejného mínění, což opět dokazuje, že tyto průzkumy stojí za starou belu. Nu a chtěl bych jim popřát, aby se jim dařilo přinejmenším stejně tak dobře, jako jejich předchůdcům a pokud možno i lépe. Vím, že je určité napětí, když se sestavují komunální krajské, a nebo parlamentní koalice, protože při tomto sestavování musíte vyhrát dvakrát. Nejdříve musíte vyhrát ve volbách a přesvědčit občany jako voliče, ale potom také, pokud náhodou nedostanete padesát procent hlasů, musíte přesvědčit i koaliční partnery. Sám zastávám názor, že nejstabilnější koalice je taková, která sdružuje strany nebo hnutí s podobným programem. Zatímco koalice, která je slepená ze subjektů s velmi odlišným programem může být nestabilní a může se časem rozpadnout. Nicméně chtěl bych popřát všem krajským koalicím, aby vydržely a aby byly úspěšné.

Třetí a poslední oblast, o které bych s vámi rád mluvil, je oblast zahraniční politiky. Zažili jsme brexit a na rozdíl od těch, kdo se z něj radují, já jsem z brexitu smutný, protože oslabuje, jak Velkou Británii, tak Evropskou unii. Ale nechci svádět vinu na občany Velké Británie, kteří se svobodně rozhodli v referendu. Podle mého názoru větší díl viny leží na současném vedení Evropské unie, které je naprosto neschopné, byrokratické, způsobuje odcizení evropských občanů od evropských institucí, a není dokonce schopno ani splnit tak základní úkol, jako je ochrana vnějších hranic Evropské unie.

Naše vláda má ve svém programovém prohlášení ekonomickou diplomacii a já se domnívám, že ekonomická diplomacie má dva základní úkoly. Za prvé podporovat naše exportéry na zahraničních trzích a za druhé přitáhnout k nám zahraniční investice, pokud možno s vysokou přidanou hodnotou. Velmi významnou událostí v této souvislosti byla návštěva čínského prezidenta v naší republice, během které bylo podepsáno 30 významných hospodářských dohod. Jistě víte, že náš nejúspěšnější podnik Škoda Auto vyváží nejvíce svých automobilů právě do Číny, ale je méně známé, že Čína je největším zahraničním investorem v sousedním Německu, a bylo by hloupé, abychom i my nevyužívali obdobných příležitostí.

Velmi podstatným rysem uplynulého roku byl mezinárodní terorismus. Naposledy se projevil událostmi v Berlíně, ale předtím ve Francii, v Belgii a dalších zemích. Dnes už téměř nikdo nepochybuje o souvislosti mezi migrační vlnou a teroristickými útoky. Právě proto jsem odpůrcem názoru, že by bylo vhodné v příštích dvou letech na naše území umístit zhruba 6200 migrantů na bázi takzvané dobrovolnosti, což je ovšem téměř totéž jako povinné kvóty a že by bylo vhodné pro tyto účely vynaložit přibližně 600 milionů korun. Nemám nic proti tomu, abychom pomáhali migrantům na jejich území nebo sousedním území. Nemám nic proti tomu, abychom pomáhali Itálii nebo Řecku, které čelí migrační vlně, ale umístit muslimské těžko slučitelné migranty na naše území by znamenalo vytvořit podhoubí pro případné teroristické útoky a předtím bych chtěl znovu a s plnou vážností varovat.

Vím, že v souvislosti s mezinárodním napětím se občas objevují pokusy cenzurovat internet. Jsem zásadně proti cenzuře s výjimkou pornografie a zejména dětské pornografie. Ale jinak ten, kdo zabraňuje druhým, aby vyslovovali svoje argumenty jenom dokazuje, že sám dostatek argumentů nemá. A proto bych si nepřál, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů. Nepotřebujeme cenzuru, nepotřebujeme ideovou policii, nepotřebujeme nový úřad pro tisk a informace, pokud máme i nadále žít ve svobodné a demokratické společnosti.

Poslední poznámka, kterou bych rád k této věci řekl, jsou americké prezidentské volby. Velice mě potěšilo vítězství Donalda Trumpa. Mám rád jeho razantní styl. Vážím si toho, že bojuje jak proti ilegální migraci, tak proti islámskému terorismu a pevně doufám, že jeho zvolením se dále zlepší naše vztahy se Spojenými státy americkými. S pobavením jsem v některých médiích včetně veřejněprávních viděl, že tato média tak trochu vypadají jako volební štáb Hillary Clintonové, a myslím si, že je to chyba, protože opravdu profesionální novinář má informovat objektivně a nezávisle a nemá občanům vnucovat svoje vlastní názory. Doufám, že tato zkušenost pro naše novináře bude poučením.

Milí přátelé, co říci závěrem. Minulý rok jsem vám přál naplněný život a to vám samozřejmě přeji i dnes, ale k tomu naplněnému životu bych vám chtěl popřát radost a úsměv. Přál bych si, abychom všichni se na sebe někdy dokázali usmát, a nikoli škaredit se, abychom si dokázali podat ruku, a i když máme různé názory, abychom těmto názorům dokázali naslouchat a neposlouchali jenom svoje vlastní názory. A na tuto radost a na tento úsměv bych vám teď chtěl připít poloplnou, zdůrazňuji ještě jednou, poloplnou sklenicí vína. Na vaše zdraví a na vaši životní pohodu.

Šťastný a veselý nový rok.

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2015

Vážení a milí spoluobčané, setkáváme se opět po roce, abychom společně přemýšleli o událostech, které se v tomto roce uskutečnily. Stejně jako v lidském životě i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně víc.

Začnu tou první. S výjimkou Malty je Česká republika na prvním místě v Evropské unii z hlediska růstu své ekonomiky. Je to veliký úspěch a chtěl bych za něj poděkovat našim zaměstnancům, našim zaměstnavatelům a chtěl bych také ocenit českou vládu za její hospodářskou politiku. Jak řekl ministr financí, vláda „odšpuntovala ekonomiku“, a já bych k tomu jenom dodal, že ji vymanila ze svěrací kazajky škrtících opatření minulých pravicových vlád.

Druhou dobrou zprávou je to, že podle našich statistiků průměrná mzda, měsíční mzda, vzrostla o tisíc korun. A je dobře, když je hospodářský růst doprovázen i růstem životní úrovně. Týká se to ostatně i našich starobních důchodců, kteří příští rok budou mít ubohou valorizaci 40 korun měsíčně, ale v roce 2017 by měli získat, bez započtení inflace, třetinu růstu průměrné mzdy, tedy minimálně 300 korun. Přál bych si jenom, aby tato částka byla pro všechny, protože jinak by se prohluboval rozdíl mezi starodůchodci a novodůchodci.

No a poslední dobrá zpráva se týká nezaměstnanosti. Jsme na druhém místě v Evropské unii hned za Německem pokud jde o nízkou míru nezaměstnanosti. A protože současně přibyla i volná pracovní místa, věřím, že ti, kdo opravdu chtějí pracovat, svoji práci najdou. To ovšem neplatí pro ty, kdo práci odmítají, aniž by k tomu měli vážné zdravotní důvody. Podporuji růst minimální mzdy, ale nepodporuji růst sociálních dávek, protože se domnívám, že právě nůžky rozevírající se mezi minimální mzdou a sociálními dávkami mají lidi nutit k užitečné a v budoucnosti i dobře placené práci. Kromě toho některé sociální dávky jsou naprosto nesmyslné. Například státní příspěvek na bydlení jenom vytvořil ubytovny a obchod s chudobou.

Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada a že je důvod pro opatrný a kritický optimismus, pro pozitivní očekávání, které je důležitým psychologickým faktorem ekonomického růstu, a že je také důvod, abychom se na sebe také občas usmáli, jako já teď na vás, protože s úsměvem jde všechno líp.

Jsem někdy kritizován za to, že ve svých vánočních poselstvích nemluvím o vizi České republiky. Já jsem sice na toto téma napsal několik knih a pronesl řadu projevů, mimo jiné v Poslanecké sněmovně, ale velmi rád, ve vší stručnosti, svoji vizi České republiky ještě jednou představím. Je to vize založená na postupném přibližování našeho státu ke skandinávskému modelu sociálního státu, tedy modelu, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu. Skandinávské země se umísťují na prvních příčkách žebříčku konkurenceschopnosti, což dokazuje nesprávnost pravicové neoliberální teorie, že čím nižší daně, tím vyšší ekonomický výkon. A kromě toho tyto země mají nejvyšší index kvality života včetně pravděpodobnosti dožití, nízké míry kriminality a tak dále.

Toto je tedy moje vize, ale plně uznávám, že aby se jí podařilo dosáhnout, je zapotřebí nejdříve zacpat díry státního rozpočtu, jimiž unikají obrovské miliardy formou daňových podvodů. Budu proto podporovat všechny zákony, které čelí daňovým podvodům, ať je to zákon o elektronické evidenci tržeb nebo zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Ti, kdo namítají, že těmito zákony se zasahuje do osobní svobody lidí, zapomínají, že nikdo nemá právo krást, nikdo nemá právo podvádět a že daňový podvod je ve Spojených státech druhý nejtěžší trestný čin po vraždě.

Závěrem mi dovolte, abych se zmínil o zahraniční politice. Ekonomická diplomacie, kterou prosazuje současná vláda i já, zaznamenala v tomto roce významné úspěchy. Jsem rád, že se zlepšily ekonomické vztahy s Čínou, která se stává největší ekonomikou světa, že k nám přicházejí i investice z Korejské republiky a z řady dalších zemí, že se podařilo zlepšit i vztahy se středoasijskými státy, od nichž dostáváme podstatnou část ropy, a tak dále.

A tak v zahraniční politice je jenom jediná a temná skvrna a tou je migrační vlna. Politici, kteří zavírají oči před tím, že se k nám tato migrační vlna ještě nepřelila, že se proto není čeho obávat, mi trochu připomínají jednoho bývalého pražského primátora. Tento primátor v době povodní stál na mostě a říkal: „Situace je nad míru výtečná“, a dvě hodiny poté voda zalila pražské metro. Někdy si připadám jako Kassandra, která varuje před vtažením trojského koně do města, a jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, čemu čelíme, je organizovaná invaze a nikoliv spontánní pohyb uprchlíků. Ti, kdo se zastávají migrantů, mluví o soucitu a solidaritě. Soucit je možný u starých, nemocných a především u dětí, ale velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži bez rodin. A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje Islámský stát. A já si nedovedu představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky. Prchali proto, aby bojovali za svobodu své země. A totéž samozřejmě platí i pro ty, kdo odcházejí ze zemí, kde se nebojuje, protože jejich odchod odsuzuje tyto země k další zaostalosti.

Když se připravovala demonstrace zastánců migrace k 17. listopadu, tak jsem od jedné z našich zpravodajských služeb dostal informaci, že na transparentu této demonstrace má být nápis „Tahle země není naše - Refugees welcome“. Potom někdo poradil těmto organizátorům, že ten nápis je mimořádně hloupý, tak ho nahradili o něco méně hloupým nápisem „Tahle země patří všem - Refugees welcome“.

A závěrem svého vánočního poselství bych vám chtěl říci dvě závěrečné věty. Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny.

Milí přátelé, šťastný a veselý nový rok.

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2014

Dobrý den vážení spoluobčané,

setkáváme se opět po roce, v době, kdy až do roku 1948 naši prezidenti pronášeli svá vánoční poselství. Vánoční čas je dobrým časem pro bilancování. Dovolte mi proto, abych se i já pokusil uplynulý rok naší společnosti bilancovat.

Šestého ledna byla uzavřena koaliční smlouva, 17. ledna jsem jmenoval ministerského předsedu a 29. ledna jsem jmenoval vládu. Při jmenování vlády jsem stál před problémem. Dosavadní pravidla předpokládala, že prezident republiky jmenuje navrhované členy vlády na základě lustračního osvědčení.

Kdybych toto pravidlo dodržel, vláda by ze známých důvodů nevznikla a mohla by nastat dlouhodobá politická krize. Proto jsem se rozhodl toto pravidlo nerespektovat.

Mám-li hodnotit vládu za uplynulý rok jejího působení, mohu jenom opakovat to, co už jsem několikrát veřejně prohlásil. Tato vláda dala lidem naději. A naděje je významný psychologický faktor ekonomického růstu. Podnikatelé začali mít větší chuť investovat a spotřebitelé o něco větší chuť utrácet.

Roztočila se tedy kola ekonomiky, která předtím byla zabrzděna nesmyslnou politikou předminulé vlády.

Oceňuji, že vláda pomohla rodinám s dětmi a pomohla valorizací penzí i starobním důchodcům. Podporoval jsem zvýšení minimální mzdy, aby se zvětšil rozdíl mezi ní a sociálními dávkami a aby tak lidé byli více motivováni k práci.

Podepsal jsem návrh zákona o státním rozpočtu, protože podle údajů ministerstva financí investice rostou rychleji než spotřeba domácností a ta rychleji než spotřeba vlády.

A těším se na zákon o prokázání původu příjmů a majetku, o němž bych si přál, aby byl co nejtvrdší a aby na základě principu takzvané nepravé retroaktivity zasahoval co nejhlouběji do minulosti. Nikoliv, aby byl založen na principu, co sis nakradl, to je tvoje, ale dál už nekraď.

A tak zbývá jediný, ale zato podstatný rozpor mezi vládou a mnou v otázce služebního zákona. Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že zcela odpolitizuje státní správu. Ve skutečnosti ale podle mého názoru tuto státní správu jen dále zpolitizovala tím, že vysoké úředníky státní správy nominují politici.

Devadesát sedm procent našich občanů jsou nestraníci. A považuji tento zákon za protiústavní už proto, že diskriminuje tyto nestraníky ve prospěch členů nebo sympatizantů politických stran. Proto jsem podal podnět k Ústavnímu soudu, aby tento zákon prošetřil.

Nezapomeňte, že už dnešní státní úředníci připravili tuto republiku o desítky miliard korun nečerpáním fondů Evropské unie. A jejich neschopnost a jejich nekvalifikovanost nebyla nikdy potrestána. Proto je dobré, aby státní správu vykonávali profesionálové, odborníci, a nikoliv političtí spřízněnci.

Občané se mě často ptají, v čem vidím základní náplň své funkce. A já jim odpovídám, že bych chtěl alespoň malým dílem přispět k tomu, aby u nás klesala nezaměstnanost. Protože nezaměstnanost je nejenom ztráta ušlého výdělku, ale je to i ponížení lidské důstojnosti. Protože člověk, který přijde o práci, se cítí vykořeněn ze společnosti, která ho nepotřebuje.

Snížit nezaměstnanost znamená vytvořit nová pracovní místa. A to jak rozšířením našich exportních možností, nezapomeňte, že více než osmdesát procent našeho produktu vyvážíme, tak získáním nových zahraničních investic. A právě o těchto otázkách jsem měl v tomto roce desítky pracovních jednání. Jak doma, tak na zahraničních cestách, kde mě doprovázely velké delegace našich podnikatelů.

Chtěl bych připomenout jenom svoji návštěvu Číny, která je druhou největší světovou ekonomikou, a tedy obrovským trhem a jsem rád, že se při této návštěvě podařilo dosáhnout rozšíření našich odbytových možností a že už teď se začínají uskutečňovat první přímé čínské investice v České republice.

V zahraniční politice chci být prezidentem suverénní České republiky, která hájí své národní zájmy tak, jako je hájí všechny ostatní státy a která nepodléhá vnějším tlakům jako v době, kdy jsme byli členy Varšavské smlouvy nebo Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Na závěr bych vám chtěl říci, že nikdy nebudu ustupovat řvoucímu davu. Naposledy se řevem dorozumívali neandrtálci, ale to je poměrně dávno. Nikdy nebudu souhlasit s tím, aby se za symbol boje za lidská práva vydávala pornografická skupinka s vulgárním názvem, protože je to urážka skutečných bojovníků za lidská práva.

Nikdy se nebudu podbízet přikrášlováním našich dějin podle principu co Čech, to hrdina, i když vím, že by to bylo nanejvýš populární, a nikdy nebudu brát vážně bývalé antichartisty jako dnešní bojovníky za demokracii.

Na druhé straně každý má právo na svůj názor a každý občan má možnost při mých cestách do krajů se se mnou setkat. A těm, kdo mají nesouhlasný názor, dávám vždy právo prvního slova.

Žijeme ve svobodné společnosti a na svoje mínění, nezávislý názor má tedy právo každý. Dokonce i prezident republiky.

Vážení spoluobčané, minulý rok jsem vám do budoucna popřál naplněný život. Dovolte mi, abych dnes toto přání doplnil přáním, které vyplývá z toho, že život můžeme opravdu naplnit jenom užitečnou prací nejenom pro sebe, ale i pro druhé. Přeji vám tedy do budoucna zajímavou práci, ze které budete mít radost.

Šťastný a veselý nový rok.

Vánoční poselství prezidenta České republiky Miloše Zemana 2013

Dobrý den, vážení spoluobčané,

když jsem se připravoval na dnešní vystoupení, přečetl jsem si bilanční projevy všech předchozích prezidentů. Až do roku 1948 měly tyto projevy charakter vánočních poselství. První novoroční projev přednesl 1. ledna 1949 Klement Gottwald.

Ale je i druhý a hlubší důvod pro vánoční poselství, než je návrat k tradicím. Na Nový rok si obvykle dáváme předsevzetí, která mnohdy nesplníme. Já sám jsem si několikrát předsevzal, že přestanu kouřit - a bohužel se mi to zatím nepodařilo splnit. Zatímco v povánoční pohodě, klidu a míru bilancujeme uplynulý rok a zkoumáme, co se nám povedlo a také, co se nám nepovedlo. Skládáme účty sami sobě i svým blízkým. Prezident republiky má povinnost složit účty všem občanům. Dovolte mi, abych se o to pokusil.

Nebudu vás příliš zatěžovat běžným výčtem prezidentské činnosti. Od inaugurace jsem absolvoval 620 setkání: s občany na náměstích, se zaměstnanci v podnicích, se studenty ve školách, se starosty, primátory, hejtmany, členy obecních a krajských zastupitelstev, velvyslanci, poslanci, senátory, ministry, a samozřejmě vedle zahraničních státníků i se členy  nejrůznějších společenských organizací.

Ale to, co pokládám za daleko důležitější, je plnění slibů. A skládání účtů znamená zeptat se, zda jsem své sliby dané v prezidentské kampani, nebo krátce po ní, dokázal, nebo nedokázal splnit. A při tomto skládání účtů je na místě osobní odpovědnost. Ne vymlouvání se na druhé a ne chlubení se cizím peřím.

Dal jsem vám pět základních slibů. Ten první byl slib, že nebudu vyhlašovat amnestii a že nebudu udělovat milosti s výjimkou případů nevyléčitelně nemocných, kteří se nedopustili závažného trestného činu. A tak se nemůže stát, že by milost dostal například muž, který zabil svého otce, populární cyklista, který při dopravní nehodě zabil tři nevinné lidi, nebo daňový podvodník, který dostal milost ze zdravotních důvodů a poté se zázračně uzdravil.

Druhý slib se týkal zlepšení vztahů České republiky s institucemi Evropské unie. Tak jako v sídle většiny evropských hlav států, i na Pražském hradě vedle české vlajky vlaje vlajka Evropské unie, jímž jsme členem. Při mé návštěvě Bruselu jsem se snažil zlepšit podmínky při čerpání evropských dotací, a to zejména v souvislosti s dlouho odkládaným služebním zákonem.

Pokud jde o třetí slib: zavázal jsem se, že stabilizuji Ústavní soud, který byl v té době na pokraji kolapsu pro nedostatek ústavních soudců. Dnes bylo schváleno Senátem deset ústavních soudců, a já bych za to chtěl Senátu poděkovat. Dva mé návrhy přitom Senát nepřijal, ale i to je jeho právo. Ústavní soud tedy pracuje v plném složení, a pracuje dobře.

Čtvrtým, předposledním slibem, byl závazek, že třetinu svého platu budu odevzdávat na splácení státního dluhu. Vím, že je to jenom kapka v moři, ale jsem velmi rád, že se v posledních týdnech k tomuto fondu připojují nejenom občané, ale i podniky, a přál bych si, aby se tento fond stal jakousi analogií sbírky na podporu a pomoc republice, i když vím, že snižování zadluženosti je především úkolem vlády a její hospodářské politiky.

A teď už přecházím k pátému, poslednímu a nejsložitějšímu slibu. Ve svém inaugurační projevu jsem se zavázal, že se pokusím spíše sjednocovat, než rozdělovat  Nemluvím teď o rozdělení společnosti na příznivce a odpůrce jednotlivých prezidentských kandidátů - tato válka skončila prezidentskou volbou - mluvím o daleko hlubším rozdělení, kde osa vedla mezi těmi, kdo byli nespokojeni s tehdejší koaliční vládou a těmi, kdo s touto vládou byli spokojeni.

Podle průzkumů veřejného mínění vyjadřovalo Nečasově vládě nedůvěru osmdesát procent občanů. Nečasova vláda sice podala demisi, ale byl jsem pod tlakem, abych jmenoval vládu v podstatě ve stejném složení, s výjimkou osoby premiéra, a se stejným programem. Tento návrh, který se opíral o křehkou a pochybnou stojedničkovou parlamentní většinu, jsem odmítl a v souladu se svým ústavním právem jsem premiérem jmenoval nezávislou osobnost: Jiřího Rusnoka. A při jeho jmenování jsem řekl, že je to jediná cesta, jak dosáhnout vyvolání předčasných voleb.

Chtěl bych Rusnokově vládě poděkovat. Poděkovat za to, že její ministr průmyslu rozuměl průmyslu, že její ministr zemědělství rozuměl zemědělství, že její ministr obrany rozuměl problematice armády... A tak dále. A chtěl bych jí poděkovat také za to, že dokázala připravit základní zákon roku, tedy zákon o státním rozpočtu, který zabezpečuje aspoň minimální ekonomickou stabilitu naší země.

Ve volbách bylo rozdělení překonáno tím, že nastoupili noví poslanci, nová politická hnutí, kterým bych chtěl popřát úspěch při jejich činnosti. Opozice dostala oněch zbývajících dvacet procent a jí bych chtěl popřát, aby byla opozicí tvůrčí, kritickou a odpovědnou.

Vážení televizní diváci, milí spoluobčané. My si zpravidla přejeme do Nového roku zdraví jako nejcennější životní hodnotu a sám jsem si v posledních týdnech hodnotu zdraví uvědomil. Ale dovolte mi, abych vám popřál ještě něco dalšího; chtěl bych vám popřát naplněný život. Život naplněný užitečnými skutky, protože jenom takový život přináší štěstí a radost.

Takže: do příštího roku hodně zdraví, štěstí, a životní pohody.

Novoroční ohňostroje v Praze, Brně a dalších městech

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přidej komentář

Jméno:

Text: Napsáno znaků

Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů a provozovatel tohoto portálu za ně nenese zodpovědnost

Odpověď na otázku z obrázku: