Jak funguje proutkaření: Dokážou proutkaři opravdu najít vodu?
Foto: Facebook
Proutkaření: Podvod nebo spolehlivá metoda?
Vědci a skeptici je považují za šarlatány, řada lidí i firem jim ale bezmezně věří. Řeč je o proutkařích, lidech, kteří využívají takzvanou virguli - proutek ve tvaru vidlice, ale také třeba kovové drátky, elektrody či pružiny - k tomu, aby pod zemí našli zdroj vody vhodný pro umístění studny nebo vrtu.
Fenomén proutkaření se nemůže opřít o žádný racionální základ a pro jeho fungování neexistují stoprocentní vědecké důkazy, přesto se na něj spoléhají desítky studnařských firem nejen v České republice. Zatímco odborné geofyzikální měření vyjde na pět až deset tisíc, proutkař si za svou práci často vezme méně než tisíc korun. A studnaři na proutkaře nedají dopustit.
"Je to stará a osvědčená metoda a pořád je dobrá. Víceméně každá vrtná společnost v okolí má svého proutkaře," říká v reportáži na Aktualne.cz majitel jihlavské vrtné společnosti Drilling wells Jiří Hobza. Ve Velké Británii v roce 2017 proběhl průzkum, který ukázel, že deset z dvanácti největších britských vodárenských společností využívá služby takzvaných "vodních čarodějů". "Zjistili jsme, že některé starší metody jsou stejně efektivní jako ty nové," uvedli například zástupci společnosti Severn Trent.
Jak proutkaření funguje?
Podle některých zastánců proutkaření funguje virgule jako jakýsi zesilovač reakcí proutkařova organismu na působení geofyzikálních sil. Někdejší československý ministr školství a kultury RNDr. František Kahuda pro změnu rozvíjel teorii takzvaných mentionů - neprokázaných částic vysílaná živým mozkem ale i jinými objekty.
Většina vědců a odborníků ale takové teorie jednoznačně odmítá. Český klub skeptiků Sisyfos nabídl proutkaři, který své schopnosti jednoznačně prokáže, finanční odměnu. V téhle výzvě ale dosud nikdo neuspěl. Vysvětlení "paranormálních" schopností proutkařů může být podle některých vědců, kteří se tomuhle fenoménu dlouhodobě věnovali, docela prosté.
Zkušený hledač vody dokáže díky dlouhodobým zkušenostem rozeznat hydrologické poměry v krajině podle terénu nebo třeba druhu vegetace a díky domu odhadne místo, kde se může nacházet zdroj vody. Jeho tušení pak vyvolá nepatrný podvědomý pohyb ruky, který stačí k tomu, aby uvolnil energii napjatého proutku. Neznamená to přitom, že by muselo jít o podvod. Vše se děje podvědomě a sám proutkař věří, že jeho ruku řídí proutek, i když je tomu právě naopak.
Historie proutkaření je stará jako lidstvo samo
Člověka, který v ruce drží rozvětvenou hůlku, zobrazuje už jeskynní kresba v jihovýchodní Libyi stará 8000 let. Proutkaři hledající vodu a zlato figurují také v dávné pověsti o královně ze Sáby. Ve starém Římě zase působili takzvaní "aguileges", kteří rozsochatým prutem hledali vhodná místa pro kopání studní. V Řecku vznikl pro hledače studní výraz "hygroskop", který se ujal i ve středověku.
Středověká katolická církev proutkaření (stejně jako další druhy věštění) zakázala a považovala ho za práci ďábla. Nejstarší písemná zmínka o proutkaření v Čechách pochází z roku 1565 a jejím autorem byl Georg Bauer, známý také jako Georgius Agricola. Bauer a jeho současníci věřili, že na prut působí výpary vody, které vycházejí ze země a rostlin.
Proutkaření se historicky zdaleka netýkalo jen hledání vody, ale také stříbrné a zlaté rudy či dalších nerostů. Někteří proutkaři pomocí virgule dokážou odhalit i nejrůznější neřesti. Předseda politické strany s nejdelším názvem Petr Cibulka odhaluje svým siderickým kyvadlem (specifický druh virgule) agenty StB. To už se ale příliš vzdalujeme od původního tématu :)
Tady se můžete podívat, jaká existují vysvětlení pro kruhy v obilí