Nevím co tu stále rozebirate:.Odsun němců ze zabranych sudet vymysleli Angličané. Proto to navrhli Rusům a Američanům. Já vítězné mocnosti.Celá tato událost je popsána v Postupimské konferenci.
Doporučuji si tuto událost přečíst. A pak Vám všem bude jasno .Že němci už nemohou nic nárokovat. Ani jejich potomci.
A bylo by dobré s tímto verdiktem seznámit veškerou veřejnost. A hlavně ty chytré hlavy v parlamentu. Aby si už konečně uvědomili kde žijí.
S pozdravem František Kámen.
POLITIKA
Dekrety presidenta republiky Edvarda Beneše
Co jsou to Benešovy dekrety
Benešovy dekrety je neoficiální označení přibližně stovky dekretů vydaných prezidentem Edvardem Benešem od roku 1940 do roku 1945 v rámci exilové vlády a krátce po ukončení druhé světové války v době, kdy nebylo možné přijímat zákony skrze v tu dobu neexistující Národní shromáždění. Jednalo se jednak o ústavní dekrety s právní silou ústavních zákonů, ale také o dekrety s právní silou zákona. Všechny dekrety byly po válce ratihabovány prozatímním Národním shromážděním. Ústavní dekrety byly prohlášeny za ústavní zákony a ostatní dekrety za zákony. V současnosti je většina těchto dekretů obsoletních – formálně jsou stále platné, protože nebyly předepsaným způsobem zrušeny, ve skutečnosti jsou už ale neúčinné (vyhaslé).
Dekrety vydané prezidentem Benešem můžeme rozdělit do tří základních kategorií.
- 1940–1944: Tyto dekrety byly vydány v exilu v Londýně. Upravují především vytvoření československé exilové vlády a jejích orgánů (včetně armády) a jejich organizací.
- 1943–1945: Vydány také v londýnském exilu. Upravují především převzetí kontroly osvobozeného území Československa od spojeneckých armád a organizace poválečné československé vlády.
- 1945 duben–1945 říjen: Dekrety vycházející z návrhů uvedených v Košickém vládním programu, který byl oficiálně čs. vládou přijat v dubnu 1945 v Košicích, připravovaném komunisty v Moskvě od konce 1944.
Pokud ale v současnosti někdo mluví o Benešových dekretech, má často na mysli ty, které dodnes vzbuzují nejvíce kontroverze – retribuční dekrety a dekrety, které odnímali občanství a majetek německé a maďarské menšině a její odsun z Československa.
Nejdůležitější Benešovy dekrety
Dekrety podepsané prezidentem Benešem se zabývaly mnoha aspekty poválečného fungování a uspořádání Československa, včetně znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, zavedení centrálního plánování nebo všeobecné pracovní povinnosti. Za ty nejdůležitější ale v dnešní době bývají považovány tzv. velký a malý retribuční dekret a Dekret konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
Dekret č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy byl vydán 25. října 1945. Tímto dekretem byl bez náhrady konfiskován veškerý majetek ve vlastnictví Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a fakticky postihoval pouze movitý majetek, ten nemovitý byl konfiskován už dekretem č.12/1945 Sb.
Dekret zakotvil princip kolektivní viny příslušníků německé a maďarské menšiny za zločiny nacistického režimu. Výjimku měli v tomto případě lidé, kteří proti tomuto režimu otevřeně bojovali, v praxi však neunikla konfiskaci majetku a deportaci ani řada antifašistů. Paradoxně naopak mohli zůstat ti, kteří byli ochotni spolupracovat s novým nastupujícím totalitním režimem. Zajímavostí je, že jejich podmínky pro život v Československu byly upraveny pravidly, která kopírovala Norimberské zákony.
Plné znění dekretu č. 108/1945 Sb. najdete tady na stránkách Parlamentu ČR.
Dekret č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, nazývaný také jako velký retribuční dekret, byl vydán 19. června 1945. Tímto dekretem byly retroaktivně (se zpětnou účinností) přísné tresty za skutky spáchané v období války. Kromě trestných činů, které byly trestné i podle stávajících zákonů, byla zavedená například nová skutková podstata udavačství. Toho se dopustil ten, kdo "v době zvýšeného ohrožení republiky ve službách nebo v zájmu nepřítele, nebo využívaje situace přivoděné nepřátelskou okupací jiného pro nějakou skutečnou nebo vymyšlenou činnost udal".
K provedení dekretů byly zřízeny mimořádné lidové soudy. Ty soudily s velkým omezením práv obviněných, bez možnosti podat odvolání a tresty smrti byly zpravidla vykonávány do dvou hodin od vyhlášení rozsudku. Podle retribučních dekretů bylo odsouzeno celkem 33 tisíc lidí, z toho asi 730 k trestu smrti. Polovinu odsouzených tvořili Němci, asi polovinu Maďaři a zbytek Češi a Slováci.
Nový režim bohužel tyto dekrety nevyužíval jen k jejich původnímu účelu, ale také k tomu aby se vypořádal s některými svými odpůrci. Jejich platnost byla opakovaně prodlužována, protože předvolaní k soudu byli automaticky zbaveni volebního práva (v roce 1946 bylo podle odhadů tímto způsobem zbaveno volebního práva 250 až 300 tisíc občanů). Retribuční proces byl naposledy obnoven v roce 1948, kdy bylo odsouzeno ještě 1 244 osob, z nichž někteří byli už dříve osvobozeni. V těchto případech se jednalo se o porušení zásady „ne bis in idem“ (podle trestního práva není možné pachatele za jeden trestný čin stíhat (případně odsoudit) více než jednou.
Plné znění dekretu č. 16/1945 Sb. najdete tady na stránkách Parlamentu ČR.
Dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti, neboli malý retribuční dekret byl vydaný 27. října za účelem přísnějšího potrestání zločinů okupantů, kolaborantů a domácích zrádců. Jednalo se o retroaktivní dekret, který se týkal činů spáchaných v době zvýšeného ohrožení republiky, tj. od 21. května 1938 do 31. prosince 1946.
Malý dekret měl stíhat a potrestat i méně závažné činy, než jaké soudili mimořádné lidové soudy. Na rozdíl od jiných retribučních dekretů spadal do oblasti správního práva a jeho ustanovení prováděly národní výbory na okresní úrovni. Postihem méně závažných obvinění se zabývala exilová Státní rada ještě před koncem války, potřeba speciální zákonné normy ale vyvstala především na počátku léta 1945, kdy začaly fungovat mimořádné lidové soudy. Řadu nepřijatelných skutků z období okupace totiž nebylo možné soudit podle paragrafů již vydaného velkého retribučního dekretu. Šlo především o členství v různých fašistických či nacistických stranách, různé podoby propagace fašismu a nacismu, hanobení spojenců a představitelů První republiky, častý dobrovolný kontakt s okupanty nebo takzvané renegátství (přestoupení nebo přihlášení se k německé národnosti).
Působnost dekretu skončila 4. května 1947, jeho účinnost pak byla obnovena 25. Března 1948 zákonem č. 34/1948 Sb. o revisi trestního řízení v některých případech proti národní cti. Platnost zákona skončila 31. prosince 1948, většina případů z revizního období byla ale ukončena vládní amnestií z června 1948. V revizním období byl malý kontribuční dekret státní mocí často zneužíván i k jiným účelům než bylo spravedlivé potrestání kolaborace.
Za prokázané provinění proti národní cti mohl být pachatel podle uvážení komise potrestán pokutou až do výše 1 000 000 Kčs, vězením až do jednoho roku, veřejným pokáráním, nebo kombinací dvou nebo všech tří těchto trestů. Kromě uvedených trestů mohl být odsouzenec vystaven ještě další formám postihu (např. služební postih u státních zaměstnanců. Podle interní zprávy ministerstva vnitra ze srpna 1947 projednávaly trestní nalézací komise dohromady 179 896 přpadů, 88 845 případů z nějakého důvodu odložily nebo obviněné osvobodily, 46 422 případů potrestaly a 44 629 nedořešených případů předaly po květnu 1974 okresním soudům.
Plné znění dekretu č. 16/1945 Sb. najdete tady na stránkách ministerstva vnitra (pdf).
Benešovy dekrety a odsun Němců ze Sudet
Odsun Němců z Československa, nazývaný také vysídlení nebo vyhnání, se netýkal pouze obyvatel Sudet, v této oblasti ale žilo přirozeně nejvíce německých občanů. Přijetím dekretu o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské v srpnu 1945 pozbyli Němci československého občanství, stali se na území Československa cizinci, byli vyhnáni a jejich majetek propadl konfiskaci na základě výše zmiňovaných dekretů.
K často divokému vyhánění už došlo ale už hned po květnovém osvobození a řada Němců byla evakuována ještě dříve s postupující frontou. Odhadem bylo vysídleno 1,6 milionu německých obyvatel do americké okupační zóny v Německu, 800 000 lidí do sovětské zóny někteří Němci především z jižních Čech a jižní Moravy se dostali do vítěznými mocnostmi okupovaného Rakouska. Přesná čísla týkajících se odsunu nejsou známa, celkový počet vysídlených se ale odhaduje na 3 miliony osob, z nichž čtvrtina opustila Československo už ve fázi tzv. divokého odsunu v roce 1945.
Během divoké fáze odsunu docházelo k mnoha krvavým excesům, kdy se české obyvatelstvo, často za asistence Rudé armády mstilo za válečné křivdy na německém civilním obyvatelstvu. K největšímu poválečnému masakru došlo v Postoloprtech, kde zahynulo nejméně 763 německých civilistů včetně starců a dětí. Známé jsou také masakry na Švédských šancích, Ústecký masakr, masakr u Dobronína nebo Brněnský pochod smrti. Vražd se často účastnili Češi, kteří za války kolaborovali a nyní si rychle potřebovali vytvořit „odbojářský profil“. Zločiny, ke kterým docházelo při odsunu, byly amnestovány v roce 1946 Zákonem o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, po roce 1948 navíc komunistická vláda veškerá vyšetřování zastavila.
Druhá fáze odsunu se nejčastěji nazývá jako „organizovaný“ či „soustavný odsun“ a probíhala především od konce ledna 1946 do listopadu téhož roku. Na podzim 1945 vzniklo po celém území Československa 107 internačních táborů v podobě sběrných a karanténních středisek. Transporty s vysídlenými Němci mířily nejdříve do americké, a následně do sovětské okupační zóny v Německu. Jeden transport obsáhl asi 1 200 osob a první organizovaný vlak vyjel s vysídlenci z Českých Budějovic do Bavorska 25. ledna 1946.
Odsun se neměl týkat německých antifašistů. Po osvobození vznikali antifašistické komise, které takové německé občany prověřovaly a udělovaly jim antifašistické legitimace. Ty sice své majitele chránily před diskriminačními opatřeními, Dekret prezidenta č. 33 ale přinesl nové prověřování žadatelů o státní občanství a dosavadní legitimace ztratily platnost. Procesy se začaly táhnout, množily se i útoky na čekatele a jejich perzekuce a většina německých antifašistů nakonec radši zvolila cestu dobrovolného opuštění Československa.
Německá AfD a Benešovy dekrety
Vysídlovací dekrety občas stále vzbuzují vášně v Česku i v Německu, ale například také v Maďarsku. O zrušení Benešových dekretů dlouhodobě usiluje Sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband), které se ale časem vzdalo majetkových nároků, a nyní se tohoto tématu chytila také populistická AfD (Alternativa pro Německo), která sklízí úspěchy především díky své protiimigrační politice. Zemská organizace AfD v Sasku vydala například k 70. výročí vydání prezidentských dekretů prohlášení, v němž důrazně požaduje, aby byly dekrety konečně prohlášeny za neplatné, a stěžuje si, že s odvoláním na ně nebyly možné restituce majetků v České republice příslušníkům rodin vyhnaných do Německa a do Rakouska.
Benešovy dekrety - plné znění
Plné znění všech nejdůležitějších dekretů vydaných prezidentem Benešem najdete tady na stránkách Poslanecké sněmovny ČR.
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - informace zde.
Komentáře