POLITIKA
Prezident Václav Havel - životopis a díla
- Václav Havel - spisovatel a dramatik
- disident a vězeň
- československý prezident
- český prezident
- odcházení Václava Havla
- památka Václava Havla
- divadelní hry Václava Havla
- další tvorba Václava Havla
- citáty Václava Havla
Zdroj: ČTK / Karel Vlček
Václav Havel - životopis
Václav Havel se narodil 5. října 1936 v Praze do známé podnikatelské a intelektuálské rodiny. Jeho děd z matčiny strany byl známý československý diplomat Hugo Vavrečka, děd z otcovy strany byl stavitel paláce Lucerna Vácslav Havel. Jeho strýc Miloš Havel založil barrandovské ateliéry a mladší bratr Ivan M. Havel byl vědec.
Válku přečkala Havlova rodina v ústraní na Havlově na Českomoravské vrchovině a po osvobození Václav navštěvoval elitní internátní školu v Poděbradech, která byla v roce 1950 zrušena. Kvůli svému "buržoaznímu" původu měl omezenou volbu střední školy, a tak v roce 1951 začal studovat obor chemický laborant na pražské Střední všeobecně vzdělávací škole pro pracující. Školu studoval večerně a zakončil ji maturitou v roce 1954.
Václav Havel - spisovatel a dramatik
Kádrové důvody Havlovi znemožnily studium na vysoké škole humanitního zaměření, místo toho v letech 1955-1957 studoval na ekonomické fakultě ČVUT. Pak se pokusil přestoupit na filmovou fakultu AMU, byl ale odmítnut a zpět na ČVUT ho také nevzali.
V roce 1955 Havel debutoval v časopise Květen jako literát. Jeho texty pak až do zákazu v roce 1969 vycházely také v časopisech Divadelní noviny, Divadlo, Host do domu, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu (Sešity pro literaturu a diskusi), Tvář a Zítřek.
Po skončení základní vojenské služby (1957-1959) pracoval Havel jako jevištní technik v Divadle ABC a následně také v Divadle Na zábradlí. Ve druhém divadle mu v roce 1963 také uvedli jeho druhou divadelní hru Zahradní slavnost. První hru, jednoaktovku Rodinný večer napsal v roce 1959. V 60. letech zároveň pracoval jako asistent režie v Městských divadlech pražských, dálkově vystudoval divadelní fakultu Akademie múzických umění a následně začal pracovat jako dramaturg Divadla Na zábradlí.
V roce 1964 se po osmi letech známosti oženil se svou první ženou Olgou, za svobodna Šplíchalovou, v roce 1965 uvedl v Divadle Na zábradlí svou hru Vyrozumění a roku 1966 vydal svou první knihu Protokoly, jejíž součástí byly kromě her Zahradní slavnost a Vyrozumění také sbírka typogramů a dva eseje.
Během pražského jara byl Václav Havel jednou z důležitých osobností liberálního, nekomunistického křídla. Už v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl projev, ve kterém kritizoval tehdejší cenzurní praktiky, a po kterém byl na příkaz ÚV KSČ spolu s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem vyškrtnut z kandidátky vedení svazu. V březnu 1968 se připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků směrem k ÚV KSČ a v dubnu uveřejnil v Literárních listech text, ve kterém požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran. V tom samém měsíci se v Divadle Na zábradlí odehrála premiéra jeho hry Ztížená možnost soustředění.
Na podzim 1968 se Havel stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do jeho rozpuštění v roce 1970. Svaz spisovatelů (v čele s Jaroslavem Seifertem) ještě v červnu 1969 protestoval proti okupační politice a cenzuře, brzy byl ale komunistickou mocí potlačen a jeho členům bylo zakázáno publikovat. V únoru 1969 se Havel zapojil do polemiky s článkem Milana Kundery Český úděl. Nesouhlasil s Kunderovým odkazem na minulé národní hrdinství a nastolil místo něj program aktivního, do budoucnosti zaměřeného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty.
Václav Havel - disident a vězeň
S potlačením pražského jara musel Václav Havel skončit v divadle a jeho díla se v Československu přestala publikovat i hrát. V tu chvíli už byl ale známým a uznávaným autorem v zahraničí. V roce 1968 obdržel Velkou rakouskou státní cenu za evropskou literaturu a v letech 1969 a 1970 získal v New Yorku cenu Obie za hry Vyrozumění a Ztížená možnost soustředění.
Na první výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, 21. srpna 1969, vyšla petice Deset bodů, která odmítala okupaci i její politické a kulturní následky. Havel, stejně jako další signatáři, byl vyšetřován policií a později obviněn z podvracení republiky.
V roce 1972 Havel podepsal další petici spisovatelů, která požadovala propuštění politických vězňů. V roce 1974 pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru a v následujícím roce založil samizdatovou ediční řadu pro nezávislou literaturu Expedice a napsal otevřený dopis prezidentu Gustávu Husákovi, ve kterém kritizoval stav společnosti v době normalizace. V listopadu 1975 se dočkala premiéry další Havlova hra Žebrácká opera, bez uvedení jména autora ji uvedlo amatérské divadlo Na tahu v režii Andreje Kroba.
V roce 1976 komunistický režim uvěznil čtyři umělce z okolí skupiny The Plastic People of Universe a Václav Havel se spolu s Jiřím Němcem a několika dalšími lidmi postavil na jejich obranu. Vyvolali tím vlnu solidarity světové veřejnosti i domácího disentu, na které vznikla občanská iniciativa Charta 77, zaměřená na dodržování lidských práv. Havel se stal jedním z prvních mluvčích Charty a následkem toho strávil v první polovině roku 1977 pět měsíců ve vyšetřovací vazbě. V říjnu byl odsouzen na 14 měsíců podmíněně za poškozování zájmů republiky a začátek roku 1978 opět strávil ve vyšetřovací vazbě.
V dubnu 1978 se Havel stal spoluzakladatelem a mluvčím Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a ve stejném roce také uveřejnil esej Moc bezmocných, analýzu stavu komunistického režimu a program nenásilného odporu vůči němu. V květnu 1979 byl spolu s dalšími členy VONS zatčen a čekalo ho dalších pět měsíců ve vyšetřovací vazbě. Tehdy napsal své ženě dopisy, které se později staly základem knihy Dopisy Olze, které nemůže chybět v žádném kvalitním antikvariátu. V říjnu 1979 se konal proces s celou skupinou a Havel byl za podvracení republiky odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně. Biskup Václav Malý později uvedl, že Havel dostal nabídku vyhnout se vězení a odjet pracovat jako dramaturg do New Yorku, on se ji ale rozhodl přijmout pouze za podmínky, že budou propuštěni i ostatní členové skupiny. Od podzimu 1982 trpěl opakovanými zápaly plic, pobyt ve vězení mu trvale podlomil zdraví a v únoru 1983 byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Následně ale ještě musel být v domácím vězení.
Ani v době normalizace nepřestal Václav Havel s psaním divadelních her, ty však mohly být uváděny pouze v západních zemích. Z této doby pocházejí Horský hotel (1976), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985). Roku 1987 se podílel na vzniku samizdatových Lidových novin, stal se členem jejich redakční rady i jejich přispěvatelem.
V roce 1988 se stal členem Českého helsinského výboru, který sledoval dodržování lidských práv, a když se 10. prosince 1988 konala první oficiálně povolená manifestace opozičních hnutí v době normalizace, byl jedním z vystupujících. 16. ledna 1989 byl zatčen za účast na demonstraci během Palachova týdne a v únoru byl odsouzen k dalším devíti měsícům vězení. Po odvolání mu byl trest snížen na osm měsíců, podmínečně propuštěn ale byl už v květnu. V červnu 1989 byl jednou z osobností, které stáli za peticí Několik vět a v září se stal mluvčím Charty 77 za uvězněného Alexandra Vondru. V říjnu 1989 vyl ještě naposledy zatčen, brzy byl ale propuštěn na svobodu.
15. října 1989 byla Václavu Havlovi v nepřítomnosti udělena Mírová cena německých knihkupců. Slavnostního aktu v bývalém kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad Mohanem se zúčastnili nejvyšší představitelé Spolkové republiky Německo, Havlovu děkovnou řeč přednesl herec Maxmilian Schell.
Foto: ČTK
Václav Havel - československý prezident
V pátek 17. listopadu 1989 odstartovala rozehnáním studentské demonstrace tzv. sametová revoluce, která nakonec vyústila v pád komunistického režimu v Československu. Václav Havel stál 19. listopadu u založení Občanského fóra (OF), hnutí, které sdružovalo reformní a demokratické síly v Československu, a stal se také jednou z jeho vůdčích osobností a konečně tak pro Havla na obloze bylo modré nebe. V úterý 21. listopadu Havel vystoupil na balkónu nakladatelství Melantrich a promluvil jménem OF ke zcela zaplněnému Václavskému náměstí v Praze, o týden později už demonstrace i Havlovy projevy vysílala Československá televize do celé země i celého světa.
Po pádu komunistické vlády Ladislava Adamce a příslibu abdikace prezidenta Husáka se Václav Havel stal kandidátem OF do funkce nového prezidenta (kromě něj přicházel v úvahu ještě Alexander Dubček). Kandidatura Václava Havla byla oznámena 10. prosince 1989 a díky všelidovému nátlaku a vyjednávání, ve kterém hrál velkou roli Marián Čalfa, se k jeho volbě podařilo přesvědčit i komunistické poslance. 29. prosince tak Havel mohl být ve Vladislavském sále Pražského hradu jednomyslně zvolen prezidentem (stále ještě) Československé socialistické republiky. Tímto symbolickým vítězstvím sametové revoluce skončilo období velkých demonstrací a stávek a po období komunismu byl v ČR svét opět plný barev.
První prezidentské období trvalo půl roku. Havel během něj nasměroval zemi ke svobodným volbám a demokratické společnosti, pochází z něj ale i některá kontroverzní rozhodnutí, jako třeba rozsáhlá amnestie, díky které se z vězení dostala na svobodu řada zločinců.
Mohlo by vás zajímat: Předčasné volby na Slovensku 2023
Podruhé byl Václav Havel zvolen svobodně zvoleným Federálním shromážděním, ve kterém mělo většinu Občanské fórum a Verejnost proti násiliu. Po zkráceném volebním období ovládly další volby do Federálního shromáždění v roce 1992 Občanská demokratická strana Václava Klause v Česku a Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara na Slovensku, zatímco Havlovy blízké strany propadly. Mezi oběma zeměmi federace začalo růst napětí, které nakonec vedlo k jejímu rozpadu. Václav Havel se jednoznačně stavěl za zachování jednotného Československa, a když nebyl Federálním shromážděním zvolen na další období (v prezidentských volbách v roce 1992 se nepodařilo najít vítěze ani po šesti pokusech) a bylo jasné, že rozpad Československa je nevyhnutelný, odstoupil 17. července 1992 z prezidentského úřadu, o tří měsíce dříve, než mu vypršel řádný mandát.
Václavu Havlovi se každopádně mezitím podařilo vrátit Československo do mezinárodní politiky a nasměrovat ho k západní orientaci. Během roku 1990 zemi navštívil papež Jan Pavel II. nebo prezident USA George Bush. Havel během únorové návštěvy USA sklidil bouřlivý potlesk se svým projevem na zvláštním společném zasedání obou komor Kongresu.
Václav Havel - český prezident
Po vzniku samostatné České republiky se Václav Havel stal jejím prezidentem a ve funkci zůstal po dvě pětiletá období, tedy maximum, které povoluje ústava. Poprvé byl v českých prezidentských volbách zvolen 26. ledna 1993, podruhé 20. ledna 1998 a z funkce odcházel 2. února 2003.
Za desetiletého Havlova prezidentování se Česká republika stala v roce 1999 členem NATO a významně se přiblížila k přijetí do Evropské unie (k tomu došlo v roce 2004). Česká republika se tak vrátila "zpátky do Evropy", jak znělo heslo sametové revoluce. Významně tomu přispěla prestiž Václava Havla v západní Evropě i ve Spojených státech amerických. Pozornost věnoval také česko-německým vztahům, poškozeným druhou světovou válkou a jejími následky. Vyvrcholením tohoto úsilí byla Česko-německá deklarace z roku 1997. Václav Havel byl velkým podporovatelem politiky NATO a jejích vojenských operací, za což často sklízí a sklízel kritiku. V souvislosti s válkou v Jugoslávii mu kritici neprávem připisují výraz "humanitární bombardování".
Na domácí politické scéně Havel podporoval především menší středové strany a jeho největším politickým rivalem byl jeho následovník v prezidentské funkci Václav Klaus.
V roce 1996 zemřela jeho první manželka Olga, o rok později si Václav Havel vzal herečku Dagmar Veškrnovou. Prezidenta také pronásledovaly vážné nemoci, které ho několikrát ohrozily na životě. S podporou obou svých manželek se Václav Havel věnoval charitativní činnosti. Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 působí v sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní oblasti a sám Havel do ní vložil 50 milionů korun.
Václav Havel - odcházení
Podtitulek závěrečné fáze života Václava Havla je inspirován názvem jeho předposlední divadelní hry, která měla premiéru v roce 2008, tedy v roce konání letních olympijských her v Pekingu. Hra Odcházení je inspirována jeho vlastními zkušenostmi z politiky. I po odchodu z úřadu Václav Havel komentoval politické dění a podporoval například Stranu zelených.
Poslední měsíce svého života strávil spíše v ústraní na své chalupě v Hrádečku u Trutnova. Veřejně vystoupil naposledy týden před svou smrtí, když se setkal s tibetským dalajlámou při jeho návštěvě Prahy.
Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 dopoledne na následky dlouhodobých zdravotních problémů. Na jeho úmrtí reagovali domácí i zahraniční politici, ale také běžní občané, kteří se začali už v podvečer 18. prosince scházet například na Václavském náměstí, aby uctili jeho památku. Téhož dne se v 18 hodin rozezněly zvony po celé republice. Státní pohřeb se uskutečnil v pátek 23. prosince 2011 v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Vláda vyhlásila od 21. prosince třídenní státní smutek a navrhla přijmout speciální zákon, který oceňoval Havlovy zásluhy o svobodu a demokracii.
Památka Václava Havla - Knihovna, letiště, instituce i lavička
Ještě za jeho života byla po vzoru amerických prezidentů zřízena Knihovna Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály vztahující se k Havlově životě, jeho tvorbě i politickému působení.
Po Havlovi byla v den jeho pohřbu pojmenována nová třída v polském Gdaňsku, základní škola v Poděbradech, ulice v Brně (v tomto případě spíše ulička) nebo v Trutnově, ale také pražské Ruzyňské letiště. V den Havlových nedožitých narozenin v roce 2016, přejmenovalo pražské zastupitelstvo přejmenování piazzety Národního divadla na náměstí Václava Havla. V Kyjevě byla ve stejném roce přejmenována třída Ivana Lepseho na třídu Václava Havla. Havlovo jméno nese od roku 2017 také nová budova Evropského parlamentu a úřad Evropského ombudsmana ve Štrasburku.
Na několika místech ve světě i v Česku vznikly také Lavičky Václava Havla. Dílo Bořka Šípka tvoří dvě křesílka pevně spojená stolečkem, jehož středem prorůstá lípa. Lavičku najdeme třeba v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Plzni, ale také ve Washingtonu, Dublinu nebo Barceloně.
Václav Havel zajímavosti:
Kde je hrob Václava Havla?
Václav Havel byl pochován po boku své první ženy Olgy v rodinné hrobce na boční straně kaple svatého Václava na Vinohradském hřbitově v Praze. Pohřbeni tu byli také oba jeho rodiče Václav a Božena, kteří zemřeli v 70. letech dvacátého století.
Měl Václav Havel děti?
Manželství s Olgou Havlovou zůstalo bezdětné, protože Olga mít děti nemohla. Často se spekuluje, že měl Havel nemanželské dítě s některou ze svých milenek, tahle tvrzení ale nikdy nebyla stoprocentně doložena.
Václav Havel - divadelní hry
- Život před sebou, 1959, s Karlem Bryndou
- Rodinný večer, 1960
- Autostop, 1961, s Ivanem Vyskočilem
- Nejlepší rocky paní Hermanové, 1962, s Milošem Macourkem
- Zahradní slavnost, 1963
- Vyrozumění, 1965
- Ztížená možnost soustředění, 1968
- Anděl strážný, 1968
- Motýl na anténě, 1968
- Spiklenci, 1971Žebrácká opera, 1972
- Audience, 1975
- Vernisáž, 1975
- Horský hotel, 1976
- Protest, 1978
- Chyba, 1983
- Largo desolato, 1984
- Pokoušení, 1985
- Asanace, 1987
- Prase, 1987, premiéra a vydání 2010
- Zítra to spustíme : hra o vzniku našeho státu, 1988
- Odcházení, 2007
- Pět tet, 2010
Václav Havel - Knihy, eseje a další díla
Eseje
- Dopis Gustávu Husákovi, 1975
- Moc bezmocných, 1978
- Politika a svědomí, 1984
- Anatomie jedné zdrženlivosti, 1985
- Děkovná řeč za Erasmovu cenu, 1986
- O smyslu Charty 77, 1986
- Příběh a totalita, 1987
- Slovo o slovu, 1989
Knižní vydání
- Antikódy, 1964
- Protokoly, 1966
- Dopisy Olze, 1983
- O lidskou identitu, 1984
- Dálkový výslech – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, 1986
- Do různých stran, 1989
- Projevy, 1990
- Letní přemítání, 1991
- Pižďuchové, 2003
- Prosím stručně – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty, 2006
Václav Havel - citáty
„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“
O snech, o naději, o problémech
„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.“
O utrpení
„Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.“
O životě, o naději
„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.“
O nenávisti, o pravdě, o lásce
„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“
O bohu, o hře
„Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.“
„Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.“
O myšlenkách
„Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.“
O strachu
„Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: Proč se vlastně chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu. Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach!“
O demokracii
„V demokracii je to složité. Je třeba, aby se v ní angažovali všichni.“
O zlu, o osudu, o lhostejnosti
„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“
O cestě, o neštěstí, o štěstí
„Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“
O demokracii
„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“
O lidech, o podpoře
„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
O naději
„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
O vítězství
„Nikdy nesmíte posuzovat situaci podle toho, kolik lidí oslavuje vítězství, ale jedině podle toho, kolik jich je ochotno za ně bojovat.“
O svobodě
„Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto.“
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - informace zde.
Komentáře