zbiju ženu
POLITIKA
Teroristické útoky v České republice a v Evropě
Podívejte se na kompletní přehled největších teroristických útoků v Evropě, co vlastně terorismus je, jaká je jeho historie, a jaké jsou největší teroristické organizace současnosti.
Foto: Pixabay
Historie terorismu - Největší teroristické útoky v Evropě po roce 2000 - Islámský terorismus - Největší teroristické organizace - Terorismus v České republice - 10 filmů o terorismu podle skutečných událostí
Terorismus – definice
Pro význam slova terorismus existují desítky, ne-li stovky různých definic. Ministerstvo vnitra České republiky definuje terorismus jako plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytčených cílů.
Ve Spojených státech, které se v té době staly nejčastějším cílem teroristických útoků, byla v roce 1980 publikována definice terorismu, která se stala vodítkem pro posuzování a hodnocení teroristických činů: „Terorismus je propočítané použití násilí nebo hrozby násilím, obvykle zaměřené proti nezúčastněným osobám, s cílem vyvolat strach, jehož prostřednictvím jsou dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Terorismus zahrnuje i kriminální zločiny, jež jsou ve své podstatě symbolické a jsou cestou k dosažení jiných cílů, než na které je kriminální čin zaměřen.“
Pro terorismus má poměrně rozsáhlou definici i český právní řád, kompletní znění zákona č. 40/2009 Sb., § 311 najdete tady.
Terorismus – historie
Určité formy terorismu doprovází historii lidstva už od jejího počátku, poprvé ale bylo tohoto termínu použito v souvislosti s Francouzskou revolucí (1789 – 1799) a takzvanou „Vládou teroru“. V 19. století pak tento výraz sloužil pro označení extrémistických politických činů. Podle historika Karla Pacnera se moderní terorismus zrodil v carském Rusku. Bolševici tu v letech 1900 – 1910 provedli asi 23 000 atentátů, kterým podlehlo přibližně 17 000 lidí.
Terorismus v Indii
Až do roku 1905 sahá historie indického terorismu, jehož zástupci se snažili o zisk autonomie a nezávislosti na britském impériu. Dvěma nejznámějšími osobnostmi Indického nacionalistického hnutí byli Bál Gangádhar Tilak a Vinájak Dámódar Sávakar, který se odstěhoval do Anglie, aby hledal vykonavatele svých teroristických akcí. Ty vyvrcholily vraždou sira Williama Curzona, po které byl Sávarkar vypovězen do Indie, kde strávil dvacet let ve vězení. Následně se stal hlavou teroristické organizace Ráštrija Svajamsévak Sangh, která měla za cíl sjednocení Indie.
Terorismus v Irsku
Irský terorismu byl motivován bojem za nezávislost a proti „vnitřnímu kolonialismu“ ekonomického typu. Irská Republikánská Armáda (IRA) sice nebyla silnější než britské síly, měla ale obrovskou podporu u místního obyvatelstva a Britové neuspěli ani s nelítostnými represemi. Velká Británie nasadila do boje pomocné síly policie s názvem Black and Tans (Černí a hnědí), některé násilné činy, včetně odplaty během fotbalového zápasu v Croke Park v Dublinu (14 zavražděných civilistů) se ale obrátily proti britské vládě i veřejné mínění v Británii a USA a 6. prosince 1921 musel britský premiér přistoupit na kompromis. Irsko získalo autonomní status, historie irského terorismu tím ale neskončila a o čtyřicet let se přestěhovala na sever ostrova.
Autor: Eric Jones, Creative Commons Licence
V roce 1969 se IRA rozdělila na dvě frakce: oficiální OIRA a PIRA (prozatímní irská republikánská armáda). PIRA dále pokračovala v útocích zaměřených na britské vládní představitele v podobě bombových atentátů, vražd a vydírání. Podle dohody z 10. Dubna 1998, která prošla referendem v obou částech Irska, přistoupila IRA ke svému odzbrojení a částečně se stala legální politickou silou. Výměnou za to došlo k propuštění řady vězňů a Severnímu Irsku bylo garantováno, že se může připojit k Irské republice, bude-li si to přát nadpoloviční většina obyvatel. Někteří republikáni tuto dohodu nepřijali a pokračují v ozbrojeném boji proti britským silám.
Terorismus v Izraeli
V souvislosti s Izraelem dnes slyšíme především o palestinském terorismu, v první polovině dvacátého stoleíi tu ale působilo také několik židovských teroristických skupin. V listopadu 1917 byl Balfourovou deklarací Židům přislíben nárok na vlastní stát v Palestině a roku 1920 propukly naplno střety mezi arabským a židovským etnikem. V roce 1937 zahájila svou činnost tajná vojenská organizace Irgun, jejímž cílem nebyla pouze sebeobrana (jako v případě organizací Ha-Šomer nebo Hagana), ale i útoky proti Arabům. V roce 1939 odmítla britská vláda 450 tisícům Židů vstup do Palestiny, což se setkalo s obrovskou nevolí a odštěpenecká frakce Irgunu s názvem Lechi útočila i na britské cíle. Jedním z nejznámějších atentátů byl bombový útok na hotel Krále Davida v Jeruzalémě, kde sídlil britský štáb. K velitelům útočného komanda mimochodem patřil i budoucí premiér Izraele a nositel Nobelovy ceny za mír Menachem Begin.
Terorismus v Alžírsku
V roce 1954 v Alžírsku vypukl boj za nezávislost na Francii, který se o dva roky později proměnil v regulérní terorismus. Útoky odstartoval výbuch dvou bomb, o několik dní později vyletěla do vzduchu také dvě auta. Vůdce osvobozeneckého boje Ferhat Abbás řídil operace z exilu v Maroku, přímo v Alžíru pak jako vedoucí postava působil Jacev Sádí.
Teroristická organizace ale vznikla i na „druhé straně“. V Madridu byla v roce 1961 některými bývalými důstojníky francouzské armády založena Organizace tajné armády (OAS), která se naopak snažila za každou cenu zabránit tomu, aby se Francie své kolonie vzdala. OAS spáchala několik útoků ve Francii i Alžírsku a 21. dubna 1961 se ve Francii neúspěšně pokusila o státní převrat. OAS prováděla přepady v muslimské čtvrti Paříže i atentáty proti Komunistické straně Francie a nejméně třikrát se neúspěšně pokusila zabít dokonce prezidenta de Faulla. Roku 1962 byla v Evianu podepsána dohoda o alžírské nezávislosti, OAS byla policií rozprášena a několik jejích členů popraveno.
Palestinský terorismus
Vznik palestinského terorismu se datuje do roku 1967, do období po šestidenní válce, kterou vedl Izrael s Egyptem, Sýrií a Jordánskem. Sousední arabské země Izraele podpořily vznik Organizace pro osvobození Palestiny, ve které se spojily organizace jako Al Fatah v čele s Jásirem Arafatem, Lidová fronta pro osvobození Palestiny v čele s Georem Habášem a následně Wádímem Haddádem nebo Demokratická fronta pro osvobození Palestiny. Arafat byl v roce 1969 zvolen výkonným předsedou Organizace pro osvobození Palestiny a v roce 1974 byl dokonce pozván do OSN, aby zde před Valným shromážděním mluvil o palestinské otázce. Nejaktivnější byl palestinský terorismus mezi lety 1969 a 1986, kdy proběhl atentát v průměru každých dvanáct dní. Palestinské útoky se nesoustředily pouze na území Izraele, ale snažily se zasáhnout všechny země stojící za „sionisty“. Mimo hranice Izraele došlo v uvedeném období k 565 teroristickým akcím. K těm nejznámějším patří mnichovský masakr z roku 1972, kdy bylo během letních olympijských her v Mnichově zajato a později zabito 11 izraelských sportovců.
Zdroj: Twitter
Oblíbeným terčem palestinských teroristů se stala letadla. K jednomu z prvních únosů došlo 29. srpna 1969 na římském letišti Fiumicino a 6. září 1970 byla unesena dokonce čtyři letadla najednou (respektive tři, únos čtvrtého překazili pasažéři spolu s kapitánem letadla) a teroristé požadovali propuštění své kolegyně Leily Cháledové. Událost nazývaná jako únosy letadel na Dawson’s field se ze strany rukojmích obešla na bez obětí na životech. Nejznámějším nevydařeným únosem byla akce, při které Palestinci unesli letadlo Air France s 248 cestujícími na palubě a přistáli s ním v Entebbe ve spřátelené Ugandě. Po úvodních marných pokusech o vyjednávání se Izraelci rozhodli vyslat záchrannou misi. Během útoku, který trval pouhých 90 minut, bylo zabito 7 únosců a všichni cestující byli dopraveni do bezpečí. Únosy letadel prakticky ustaly v roce 1988, násilný odpor Palestinců proti Izraelcům ale trvají dodnes. Poslední velká vlna útoků proti izraelskému obyvatelstvu proběhla během tzv. druhé intrády v roce 2000.
Terorismus v Itálii
Dějiny italského levicového terorismu odstartoval 12. prosince 1969 výbuch bomby na památníku Oltář vlasti v Římě. V ten samý den vybuchla také druhá bomba v Zemědělské bance v Milánu, která zabila šestnáct lidí. Mezi italskými skupinami vynikla především organizace Rudé Brigády, které se zaktivizovali v roce 1970. Jejich první velkou akcí byl únos vedoucího pracovníka společnosti Sit-Siemens z 3. března 1972. Kromě únosů představitelů velkých italských firem se Rudé brigády začaly specializovat také na únosy soudců. Sympatie s organizací projevovali i někteří zástupci Italské komunistické strany, která ale následně vyhrála ve volbách a proti terorismu se až na některé seskupení uvnitř strany postavila. Brigády vítězstvím komunistů ztratily svého hlavního nepřítele a přidal se i odpor veřejnosti. V roce 1989 byla většina jejich (bývalých) členů odsouzena k vysokým trestům.
Levicový terorismus v Německu
Během studentské manifestace 2. června 1967 byl policií zastřelen student Benno Ohnesorg a někteří radikální studenti se rozhodli přejít k ozbrojenému boji. Nejaktivnější bylo na začátku Hnutí 2. června, které se soustředilo okolo Andrease Baadera a jeho přítelkyně Gudrun Ensslinové. Skupina provedla 2. dubna 1968 na protest proti válce ve Vietnamu dva bombové útoky na obchodní domy ve Frankfurtu nad Mohanem. Její členové byli zatčeni, po odvolání se ale dostali na svobodu a většina z nich utekla do zahraničí. V roce 1970 byl Baader po návratu do Německa dopaden, jeho kumpánům, včetně Gudrun Ensslinové a sympatizující novinářky Ulrike Mainhofové, se ho ale podařilo vysvobodit z vězení.
Baaderovým útěkem z vězení vzniká první generace Frakce rudé armády (RAF). Skupina trénovala i v Jordánsku u palestinské organizace Fatah, aby pak v letech 1970-1972 provedla sérii přepadení bank a bombových útoku. Následovala série zatčení a 24. 4. 1975 členové RAF ve spolupáci s organizací SPK přepadli západoněmecké velvyslanectví ve Stockholmu a požadovali propuštění zatčených kolegů. Obléhání velvyslanectví trvalo deset dní a zemřeli při něm tři teroristé a dva rukojmí. Členové skupiny Baader-Meinhofová byli odsouzeni v roce 1977, ještě předtím se ale Meinhofová v cele oběsila. Oficiální verze o sebevraždě byla mnohými lidmi včetně její sestry zpochybněna.
V souvislosti s procesem se aktivizovala druhá generace RAF, ke které patřili například Christian Klar, Brigitte Mohnhauptová, Knut Folkerts a Günter Sonnenberg. V září 1977 byl unesen prezident Německého svazu zaměstnavatelů (a také bývalý esesák) Hanns-Martin Schleyer a ve stejnou dobu unesla skupina arabských teroristů také let Lufthansy na cestě do Mallorky. Společně požadovali propuštění členů RAF a také dvou vězněných palestinských teroristů. Úřady požadavkům nevyhověly a letadlo bylo po zastřelení kapitána Jürgena Schumanna na letišti v Mogadišu osvobozeno německou speciální jednotkou CSG 9. Následující den byli ve svých celách nalezeni mrtví Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Jan-Carl Raspe. Podle oficiální verze spáchali sebevraždu. Unesený Schleyer byl zastřelen a skupina pokračovala v útocích proti policejním a americkým vojenským cílům. Na začátku 80. let získala řada jejich členů novou identitu ve Východním Německu.
Třetí generace RAF působila v letech 1985 – 1993 a zaměřila se téměř výhradně na jednodušší atentáty. Jejími oběťmi se stali například průmyslník Rrnst Zimmerman, člen představenstva Siemensu Karl-Heinz Beckurt, vedoucí odboru na ministerstvu zahraničí Gerold von Braunmühl a poslední obětí byl v roce 1991 ředitel státní organizace zodpovědné za privatizaci východoněmeckých podniků Detlev Karsten Rohwedder. Podle faxu zaslaného 20. dubna 1998 agentuře Reuters byla RAF rozpuštěna.
Zdroj: Twitter
Největší teroristické útoky v Evropě po roce 2000
26. října 2002 – Moskva – 169 obětí
Komando 40 čečenských teroristů složené především tzv. černých vdov (manželek padlých bojovníků) obsadilo vyprodané divadlo Dubrovka. Zajato bylo 850 osob a požadavkem teroristů bylo ukončení druhé čečenské války. O tři dni později zaútočilo komando Specnaz a zlikvidovalo všechny teroristy. Použitý speciální plyn, který měl pachatele omráčit, ale zabil také většinu ze 129 obětí na straně rukojmích.
6. února 2004 – Moskva – 41 obětí
Exploze ve vlaku moskevského metra mezi stanicemi Pavleckaja a Avtozavodskaja stála život 41 osob včetně atentátníka. Tři spolupachatelé byli odsouzeni na doživotí.
11. března 2004 – Madrid – 191 obětí
Na nádraží Atocha v Madridu explodovalo po půl osmé ráno 10 bomb umístěných ve vlaku. Útok měl 191 obětí na životech a dalších 2057 lidí při něm bylo zraněno. Na svědomí ho měla skupina radikálních arabských obchodníků s drogami, která jako důvod uvedla účast Španělska ve válce v Iráku.
24. srpna 2004 – Moskva – 89 obětí
Dvě sebevražedné atentátnice způsobily zřícení dvou ruských dopravních letadel, která startovala v rozmezí 40 minut z letiště Domodědovo v Moskvě.
1. září 2004 – Beslan - 334 obětí
V první školní den vniklo do školy v severoosetském Beslanu asi 40 čečenských teroristů, kteří zadrželi více než 1100 lidí, především dětí a jejich rodičů. Při osvobozovací akci zahynulo 186 dětí, 10 pracovníků bezpečnostních jednotek, 31 teroristů a více než 700 osob bylo zraněno.
7. července – Londýn – 54 obětí
Série sebevražedných bombových útoků v londýnském metru (jedna bomba explodovala také v dvoupatrovém autobusu) v ranní špičce usmrtila 56 osob včetně atentátníků. Těmi byli ve Velké Británii narození islámští radikálové (tři z nich pákistánského původu). Důvodem ke spáchání utoku byla britská účast ve válce v Iráku.
22. června 2011 – Oslo / Utöya – 77 obětí
Norský pravicový extremista Anders Breivik nejdříve odpálil bombu v dodávce u vládních budov v Oslu a zabil tak 8 lidí, aby následně zastřelil 69 převážně mladých účastníků mládežnického kempu organizace norské sociálně demokratické strany na ostrově Utöya. Dalších 150 lidí navíc zranil.
13. listopadu 2015 – Paříž – 130 obětí
Čtyři sebevražedné bombové útoky a šest útoků střelnými zbraněmi si v Paříži vyžádaly 130 obětí na životech. Nejvíce osob (85) zemřelo na koncertě v hudebním klubu Bataclan. Při útocích zemřelo také sedm teroristů napojených na Islámský stát.
22. března 2016 – Zaventem / Brusel – 34 obětí
Čtyři dny poté, co byl zadržen jeden z hlavních strůjců listopadových útoků v Paříži, provedly osoby napojené na Islámský stát dva sebevražedné bombové útoky na letišti Zavntem a jeden v bruselském metru. Čtvrtému atentátníkovi se bombu nepodařilo odpálit a z místa utelk. Exploze si vyžádaly 34 mrtvých a 340 zraněných.
16. července 2016 – Nice – 86 obětí
Do davu lidí oslavujících státní svátek najel 31letý Francouz tuniského původu. Než ho policie zastřelila, zabil více než osm desítek osob.
19. prosince 2016 – Berlín – 12 obětí
Další útok nákladním automobilem, tentokrát na vánočním trhu na náměstí Breitcheidplatz v centru Berlína, si vyžádal 11 obětí včetně jedné Češky. Další obětí se stal polský řidič kamionu, kterého pachatel Anis Amri pobodal a zastřelil. Tuniského atentátníka později zastřelili policisté v Itálii.
22. května 2017 – Manchester – 22 obětí
Ve foyeru haly v anglickém Manchesteru se po koncertu americké zpěvačky Ariany Grandeové odpálil 22letýBrit libyjského původu Salman Abedi. Útok si vyžádal 22 životů a 116 zraněných.
17. srpna 2017 – Barcelona – 13 obětí
Na rušné turistické třídě La Rambla v centru Barcelony najela do davu lidí dodávka. Třináct osob zemřelo a více než padesát bylo zraněno. Policie jednoho podezřelého zadržela a druhý byl podle neoficiálních informací zastřelen policií nedaleko Barcelony. K útoku se přihlásila organizace Islámský stát.
Islámským či islamistickým terorismem se nazývají teroristické činy páchané osobami označovanými jako islamisté – své útoky motivují a obhajují islámskou vírou a její posvátnou knihou Korán. Podle některých zdrojů je ale náboženství pouhou zástěrkou, která slouží k uchopení moci v oblastech s neutěšenou politickou a ekonomickou situací, která je zdrojem dlouhodobé frustrace ve společnosti. K hlavním dvěma proudům islámského terorismu patří džihádistický salafismus – Al-Káida nebo Islámský stát a africká Boko Haram.
Své kořeny zapustil islámský terorismu částečně během války Sovětského svazu v Afghanistánu, kdy vzniklo například fundamentalistické hnutí Tálibán, a další organizace, jako Hamás a Hizballáh, pocházejí z izraelsko-palestinského konfliktu.
Nejvíce obětí způsobily útoky 11. Září 2011 v USA. Devatenáct příslušníků organizace Al-Káida tehdy uneslo čtyři komerční letadla. S dvěma z nich teroristé narazili do věží Světového obchodního centra v New Yorku, jedno narazilo do Pentagonu a čtvrté se po souboji pasažérů s teroristy zřítilo v Pensylvánii. Včetně pachatelů při útocích zemřelo 2996 lidí.
Útok vedl k americké invazi do Afghánistánu a svrhnutí hnutí Tálibán, které poskytovalo zázemí členům Al-Káidy. USA a celá řada dalších zemí následně zpřísnily antiteroristickou legislativu a pravomoci zpravodajských služeb. Přesto se v následujících letech nevyhnuly islamistické teroristické útoky ani americkým spojencům v Evropě (viz přehled výše), ani dalším zemím. Akce velikosti amerického 11. září se už ale od té doby neopakovala.
Největší teroristické organizace
Vyjmenovat všechny teroristické organizace není jednoduché už jen proto, že ne ve všech případech existuje obecná shoda na jejich definici. Projdeme si ale pět největších teroristických organizací podle jejich finančního příjmu, jak ho odhadnul magazín Forbes pro rok 2017.
1. Hizballáh – roční příjmy cca 24 miliard korun
Hizballáh (česky Strana Alláhova) je libanonská šiítská politická a militantní organizace, která se „proslavila“ svým vojenským odporem vůči Izraeli po jeho invazi do Bejrútu v roce 1982. Hizballáh je výrazně finančně i materiálně podporován Íránem, finance ale získává i třeba z obchodu s drogami.
Hizballáh má tři základní cíle:
- Zničit stát Izrael
- Omezit vliv Západu zejména USA na Blízkém východě
- Vytvořit islámský státu Libanonu (Od tohoto bodu bylo po roce 1985 upuštěno)
Největší jednotlivý teroristický útok spáchali členové Hizballáhu 23. října 1983. Nákladní auto s výbušninou vrazilo do haly velitelského stanoviště U.S. Marines v Bejrútu. Při explozi zahynulo 241 vojáků a 81 jich bylo zraněno.
2. Tálibán – 17,5 miliardy korun
Tálibán je radikální nábožensko-politické hnutí, které mezi lety 1996 – 2001 reálně vládlo na většině území Afghánistánu. Jeho vláda byla svržena americkou intervencí po 11. září 2001, Tálibán si ale zachoval kontrolu nad některými okrajovými oblastmi a v posledních letech jeho síla (včetně té územní) stále roste.
Hlavním cílem současného Tálibánu je boj proti americkým vojákům a vojákům jejich spojenců, dokud koaliční síly neopustí Afghánistán. Zástupci Tálibánu původně odmítali jakékoliv vyjednávání, v posledních letech ale několik mírových jednání přece jen proběhlo. Jedním z velkých finančních zdrojů organizace je produkce opia.
3. Hamás – 15,3 miliardy korun
Hamás je palestinská islamistická strana, která má kromě své politické či civilní složky také složku vojenskou, která funguje v utajení a provádí útoky proti Izraeli. Vojenské křídlo Hamásu nese název Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma a jeho útoky směřují zejména proti izraelskému civilnímu obyvatelstvu i vojenským cílům. Útoky Hamásu dosahovaly největší intenzity v období druhé intrády (2000-2005). V současnosti se Hamás podílí na ostřelování Izraele z pásma Gaty raketami a minomety, často íránské výroby.
Hamás získává popularitu mezi palestinskými Araby nejen útoky na Izrael, ale také nejrůznějšími sociálními programy.
4. Al-Káida - 6,6 miliardy korun
Al-Káida (česky Základna) je militantní islamistickou (sunnitskou) organizací, která stojí za řadou únosů a atentátů včetně toho úplně největšího, teroristického útoku 11. září 2001 v USA. V čele organizace stál už od jejího založení saúdskoarabský multimilionář Usáma bin Ládin, který se z velké části podílel také na jejím financování. Bin Ládin byl zastřelen při vojenské operaci amerických speciálních sil 2. 5. 2011 ve svém sídle v Pákistánu, různé větve Al-Káidy ale nadále operují v africkém Maghrebu, na Arabském i Indickém poloostrově.
5. ISIS - 4,4 miliardy korun
Následuje největší pád v tomto hrůzném žebříčku. Samozvaný Islámský stát ztratil na přelomu roku svou poslední iráckou baštu město Rawa a v tuto chvíli kontroluje jen zlomek území oproti svému vrcholu v roce 2014, kdy ISIS ovládal 100 tisíc čtverečních kilometrů a pod jeho vládou se ocitlo 10 milionů lidí.
S nabytým územím získal Islámský stát ohromné příjmy z prodeje ropy, ale také ze zemědělství nebo z výpalného. Z jeho ztrátou se ale jeho příjmy snížily o devadesát procent. Své partyzánské aktivity, které ISIS provádí především na území Sýrie a Iráku, musí organizace nyní hradit především z peněz z výkupného nebo z darů svých podporovatelů.
Co je to terorismus na měkké cíle?
V bezpečnostní politice se rozeznávají dva druhy cílů útoků podle jejich stupně ochrany. Zatímco tvrdými cíly se myslí jakékoliv objekty s vysokým stupněm ochrany proti napadení a vniknutí - např. důležité státní nebo vojenské objekty, měkké cíle nejsou přesně definovány, ale zpravidla jde o místa s vysokou koncentrací osob a nízkou mírou zabezpečení. Může jít o různé společenské nebo sportovní akce, ale také třeba o nádraží nebo obchodní centra.
Křesťanský terorismus
I když je v současnosti většina teroristických útoků spojena s islámským terorismem, v historii najdeme i několik příkladů křesťanského terorismu. Například ortodoxní křesťanská hnutí Železná stráž nebo Lăncieri, která v Rumunsku v 30 letech 20. století organizovala protižidovské pogromy a politické vraždy. Za křesťanský terorismus mohou být považovány i třeba bombový útok v Sowetu v Jihoafrické republice nebo masakry muslimů ze strany maronitských křesťanských milicí v Libanonu.
Foto: Pixabay
Teroristické útoky v České republice a v Praze
České republice se teroristické útoky dosud vyhýbají. Spíše úsměvnou kategorií je případ důchodce a sympatizanta SPD z Bakova nad Jizerou, který způsobil v roce 2017 dvě srážky stromu s vlakem a doprovodnými výhružnými dopisy se snažil navodit dojem, že jde o čin vyznavače džihádu. Při nehodách naštěstí nebyl nikdo zraněn.
V září 2018 byl českou policií zatčen Slovák, který invertoval k Islámu a vystupoval pod jméněm Abdul Rahman. Policie u něj při domovní prohlídce našla chemikálie, které měly sloužit k přípravě trhaviny a obvinila ho z přípravy bombového teroristického útoku.
Terorismus v Chorvatsku
K žádnému terotistickému útoku nedošlo v novodobé historii ani v Chorvatsku. Některé turisty sice mohla vystrašit hrozba útoků na Balkáně, o které psal IS ve svém propagandistickém časopise v roce 2016, k žádnému takovému činu ale nedošlo a samozvaný Islámský stát se se od té doby potýká s problémy, které riziko potencionálních útoků ještě snižují.
Terorismus v Bulharsku
Přestože v Bulharsku žije poměrně silná muslimská menšina (13 %), jediný významný teroristický útok za poslední roky tu spáchal cizinec s falešnými americkými doklady, pravděpodobně člen libanonského Hizballáhu. Sebevražedný atentátník vyhodil do vzduchu autobus s izraelskými turisty na letišti v Burgasu. Kromě atentátníka a šesti Izraelců při výbuchu zemřel také bulharský řidič.
Terorismus v Turecku
Tureckem otřásly v posledních letech hned několikrát a vyžádaly si desítky mrtvých. Nejčastěji za nimi stojí kurdští separatisté nebo Islámský stát, se kterým Turci bojují v Sýrii. Největší z těchto útoků se odehrál 10. října 2015 před začátkem mírového pochodu proti násilí mezi armádou a kurdskými separatisty. Dva výbuchy si v centru Ankary vyžádaly nejméně 102 mrtvých a 500 zraněných.
10 filmů o terorismu podle skutečných událostí
Podívejte se na výběr nejzajímavějších filmů z posledních let, které byly inspirovány skutečnými teroristickými útoky, podle portálu AVMania.
- Mnichov (r. Steven Spielberg, 2005) - Filmové drama o palestinském útoku na olympiádě v Mnichově z 5. září 1972.
- Let číslo 93 (r. Paul Greengrass, 2006) - Film o útocích z 11. září, který se soustředí především na osudy letu 93, který se po souboji pasažérů s teroristy zřítil do neobydlené oblasti v Pensylvánii.
- Smrt čeká všude (r. Kathryn Bigelow, 2008) - Šesti Oscary ověnčené drama o americkém pyrotechnikovi ve ve válce v Iráku.
- Baader Meinhof Komplex (r. Uli Edel, 2008) - Autor Pádu Třetí říše Bernd Eichinger tentokrát napsal scénář k dílu, které se věnuje německému levicovému terorismu a organizaci RAF.
- Carlos (r. Olivier Assayas, 2010) - Portrét "rockenrolové hvězdy" mezi teroristy Ramíreze Sáncheze, zvaného Carlos, který během dvou desetiletí spáchal několik atentátů a stihl pracovat pro KGB, Stasi i Lidovou frontu pro osvobození Palestiny.
- Přepadení (r. Julien Leclercq, 2010) - Příběh únosu letu Air France z Alžíru do Paříže alžírskou teroristickou organizací GIA v prosinci 1994.
- O bozích a lidech (r. Xavier Beauvois, 2010) - Teroristé z organizace GIA se objeví také v duchovně zaměřeném snímku, který popisuje jejich útok na cisterciácký klášter Tibhirine v severním Alžírsku z roku 1996.
- 30 minut po půlnoci (r. Kathryn Bigelow, 2012) - Také další snímek Kathryn Bigelow se věnuje válce v Iráku a původně to měl být hořký pohled na práci profesionálů CIA a vojáků, kterým se deset let nedaří najít nejhledanějšího teroristu Usámu bin Ládina. Po jeho dopadení v květnu 2011 se ale scénář musel musel přepracovat.
- Na život a na smrt (r. Peter Berg, 2013) - Ryze žánrové ztvárnění nevydařené akce čtyř členů elitní jednotky Navy SEAL, kteří byli v roce 2005 vysazeni uprostřed afghánských hor, aby zlikvidovali čelního představitele Al-Káidy. Nečekaný nerovný boj s Talibánci přežije jen jeden z nich (Marcus Luttrell) a právě podle jeho knihy je film natočen.
- Americký sniper (r. Clint Eastwood, 2014) - Příběh rekordmana mezi odstřelovači jednotek SEAL Chrise Kylea, který mezi lety 1999 - 2009 zastřelil 160 nepřátel (neoficiálně 250), aby ho nakonec čtyři roky po ukončení vojenské kariéry zabil další bývalý příslušník amerického námořnictva Eddie Routh.
Premiér Babiš odmítá přijmout 50 syrských sirotků, jsou nebezpečím pro Česko
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - informace zde.
Komentáře