Svatební tradice a zvyky od A do Z

18.04.2024 18:30 | Autor: Michaela Dlouhá

Sdílet

Facebook
Twitter
Kopírovat odkaz

K českému svatebnímu obřadu se pojí určité rituály a zvyklosti. Avšak jiný kraj, jiný mrav... a tak se letem světem můžeme setkat s mnoha různými tradicemi. Proč se rozbíjí talíř, co je to špalír a proč se na novomanžele hází rýže?

nejčastější tradice
předsvatební zvyky
pověry a pranostiky

Foto: Profimedia

Nejčastější svatební tradice

Mezi ty nejčastější svatební tradice patří především oděv ženicha a nevěsty, potažmo také svatebčanů. Nevěsta by měla být oblečená do dlouhých bílých šatů se závojem. Jejich barva má symbolizovat nevinnost a čistotu, v původním významu nevěstinu neposkvrněnost.

Nicméně bílá barva bývala také spojena s přepychem, neboť se o ni těžko pečuje. V západní společnosti se ustálila jako přirozená součást svatebního obřadu. Na svatbách lidovějšího, ale i modernějšího charakteru se však můžeme setkat s různými barevnými obměnami.

Závoj kromě estetického doplňku dříve plnil také funkci čistě praktickou. Měl totiž zahalit nevěstinu tvář tak, aby ji ženich uviděl až při svatebním slibu a polibku. Navíc nese symboliku ochrany před vnějším světem a zaslíbené nevinnosti.

Součástí nevěstiny róby by mělo být něco nového, něco starého, něco půjčeného a něco modrého. Něco starého znamená úctu k předkům a jejich tradici, něco nového symbolizuje nový začátek se vstupem do manželství, něco půjčeného má pocházet od někoho ve šťastném manželství, aby takové štěstí přešlo i na novomanžele, a něco modrého představuje lásku a oddanost jeden druhému.

Dalším důležitým zvykem, který bývá součástí svatebních obřadů po celém světě, je házení svatební kytice. V dávných dobách se věřilo, že svatebčané, kterým se podaří ukořistit kus nevěstina oděvu, bude provázet štěstí v lásce. Postupně tento zvyk přešel na kytici. Tu nevěsta hází do davu, obvykle míří do hloučku neprovdaných dívek. Ta, která ji chytí, bude mít štěstí v lásce a do roka se provdá.

Významnou roli hraje také nevěstin podvazek. Ten má představovat štěstí, plodnost a hojnost v manželství. Ženich by ho měl před očima svatebčanů bez pomoci rukou stáhnout z nevěstina stehna a pak vystřelit do davu. Tento rituál se podobá házení svatební kytice. Chytí-li ho svobodný muž, do roka ho čeká svatba.

Na pořádné svatbě nesmí chybět družičky, které doprovází nevěstu během jejího velkého dne. Prapůvodní význam jejich přítomnosti tkví v tom, že měly zmást zlé síly, které by se chtěly nevěsty zmocnit. Oblékaly se tak do podobných šatů, aby odlákaly pozornost. Později se jejich funkce proměnila a začaly sloužit víc jako doprovod a podpora než jako ochrana před nebezpečím.

Družičky mívají na starost také nevěstinu rozlučku se svobodou. Náruč plnou inspirace a nejrůznějších rozlučkových nápadů najdete v tomto článku...

Předsvatební legraci si užívají neméně také pánové. Kromě pánské rozlučky se svobodou, která bývá poněkud peprnějšího ražení, tu často figuruje kamarád v přestrojení za nevěstu a snaží se ženicha svést. Případně se může organizovat únos nevěsty nebo závěrečná zkouška před vstupem do manželství.

Zcela nepostradatelný je ženichův svědek. Ten zodpovídá za snubní prstýnky, doklady snoubenců a svědků, ale také za duševní klid ženicha. Pro krizové případy mívá po ruce placatku s něčím ostřejším.

Na místo konání jede svatební konvoj. Jedná se o speciální uspořádání dopravních vozidel a jejich pořadí. První by mělo jet vozidlo se ženichem a jako poslední to s nevěstou. Na cestě z obřadu jsou pak v čele konvoje novomanželé, kteří jedou společně. Cesta je to poněkud hlasitá, doprovázená troubením, případně halekáním a dalšími zvuky. Tato tradice má kořeny až v keltských dobách, kdy se takovým způsobem odháněli zlí duchové.

Oblíbenou tradicí je také vypouštění holubic. To provádí novomanželé obvykle hned po skončení obřadu. Ptáčky vypouští z klícek nebo přímo z dlaní. Jedná se o romantické gesto, které má symbolizovat lásku a společnou budoucnost. Podle toho, kam holubice poletí, bude se odvíjet i právě započaté manželství. Některé páry jdou alternativní cestou a místo holoubků vypouští motýly.

Poté následuje svatební hostina, která se jen těžko obejde bez pořádného dortu. Ten krájí novomanželé společně. Tím ukazují, jak dokážou spolupracovat, dělit se o práci a sdílet hojnost s druhými. Podle toho, kdo krájení vede, se prý pozná, kdo povede v manželství. Jistá tradice praví, že nůž by měla prve uchopit nevěsta a ženich by ji měl zeshora chránit svou rukou.

Po hostině následuje zábava, ať už volnější či organizovaná. Obvykle se neobejde bez hudby a tance, případně i nějakých zábavných her a aktivit. Může se například pořádat tombola, mohou se vypouštět lampionky, na které svatebčané napíšou přání pro ženicha a nevěstu, hledá se poklad, nebo se koná svatební kvíz. Neměl by chybět ani první společný tanec novomanželů.

Jaké hry a aktivity naplánovat pro novomanžele a svatebčany?

Zvyky před svatbou

Mnoho zvyklostí a tradic se také váže k období před svatebním obřadem. V prvé řadě musí dojít k žádosti o ruku a slibu dvou zamilovaných, že svou lásku zpečetí a oslaví před zraky svatebčanů. Ta obvykle proběhne v soukromí, anebo při nějaké speciální příležitosti, primárně však mezi dvěma.

K oznámení nadcházející svatby se pak mohou konat také veřejné zásnuby. Tedy událost, na niž se pozve okruh rodiny a přátel, pro něž je taková radostná zpráva důvodem k oslavě. Širšímu okruhu známých se pak mohou rozeslat svatební oznámení s pozvánkou či bez.

Než nadejde den D, je třeba se řádně rozloučit s právě odcházejícím obdobím "svobody", respektive života nemanželského. A to platí jak pro ženicha, tak pro nevěstu. Za tímto účelem se pořádá dámská a pánská rozlučka se svobodou, kterou mají na starosti nevěstiny družičky a ženichova pánská společnost v čele se svědkem.

K předsvatebním tradicím patří také pečení svatebních koláčků. Na tom se zpravidla podílí ženská část svatebního kolektivu. Neměly by tu chybět maminky, tetičky, babičky, sestry a kamarádky nevěsty.

Pověry a pranostiky spojené se svatbou

Stará lidová moudrost praví, že "svatba v máji věští máry". Proto se ti pověrčivější z nás snaží květnovému datu pro svou svatbu raději vyhnout. Nejedná se o prachsprostou pověru, nýbrž o opodstatněnou radu, která v dřívějších dobách měla svůj smysl.

Pokud by totiž nevěsta otěhotněla hned po svatbě, čekalo by ji těhotenství v letních měsících spojených s tvrdou prací na statku či na poli. Navíc by se dítě narodilo v pozdních zimních měsících, kdy bývala nouze o jídlo.

Dnešní doba je v tomto ohledu mnohem komfortnější a přívětivější, navíc otázka těhotenství tolik nehoří, a tak květnové datum z praktického hlediska dává smysl.

Další pověry jsou spojené s počasím, které provází svatební den. Pokud svítí slunce, znamená to, že manželství bude prostoupené radostí a pohodou. Déšť znamená hojnost a plodnost. Sníh je boží požehnání a bohatství. Bouřka znamená rozbouřené emoce a vášeň.

Budoucnost novomanželům může předpovědět také svíčka, která se při obřadu zapaluje v kostele. Povaha jejího plamene ukazuje, jaký bude mít manželství průběh. Pokud hoří klidně a vytrvale, mohou se těšit na trvalý stabilní svazek. Pokud se třepetá a prská, bude manželství vášnivé a bouřlivé.