ZAJÍMAVOSTI
Svatební tradice v Česku a v zahraničí
Jiný kraj, jiný mrav... a v případě svatebních obřadů jako by to platilo dvojnásob. Jaké tradice se dodržují u nás a jaké v různých koutech světa? A jaké svatební rituály obsahuje svatba romská, židovská nebo muslimská?
Foto: ČTK/Doležal Michal
Tradiční české svatební zvyky (svatba v ČR)
Mezi ty nejčastěji dodržované svatební obyčeje v českém prostředí patří rozbíjení talíře a společné zametání střepů. Tradice praví, že střepy přináší štěstí. Společné zametání pak ukazuje, jak spolu novomanželé dokážou spolupracovat a postarat se o své štěstí. Svatebčané jim mohou práci ztěžovat, snaží se střepit uloupit, rozšlapat nadrobno, anebo ty zametené znovu rozsypat. Dva střepy by si ženich s nevěstou měli schovat pro štěstí...
Důležitým zvykem je takzvaný špalír. Když novomanželé vychází z kostela nebo obřadní síně, hosté se rozestoupí na dvě strany a utvoří cestu, kterou dvojice může projít. Ta symbolizuje jejich cestu životem. Při tom po nich hází rýži nebo okvětní lístky růží, což plní nejen estetickou, ale i symbolickou hodnotu. Rýžový nebo kvítkový déšť představuje hojnost, štěstí a plodnost.
Svatební hostinu zahajuje další rituál. Novomanželům by měla být naservírována polévka s játrovými knedlíčky v jednom společném talíři. Tu spořádají společně tak, že krmí jeden druhého. Aby se při tom neušpinili, uváže se jim společný bryndák. Někdy se aktivita ztěžuje tím, že musí polévku sníst děravou lžící.
K některým svatebním slavnostem patří také překážky, které svatebčané nastraží čerstvým novomanželům po opuštění obřadní síně nebo kostela. Může jít například o kus dřeva, který spolu musí rozřezat, plachtu, skrz kterou se musí prostříhat ven, nebo ozdobná šňůra, přes niž musí ženich přenést svou nevěstu.
S tím souvisí i přenášení nevěsty přes práh domu. Jedná se o starý slovanský zvyk, který se dodržuje dodnes. Věřilo se totiž, že pod prahem jsou skrytí zlí duchové, před nimiž musí být ochráněna. Společné vstoupení do domu navíc symbolizuje společný nový začátek.
Jednou z nejtradičnějších zvyklostí spojených se svatbou je pak čepení nevěsty. Jedná se o přechodový rituál oslavující fakt, že se z mladé dívky stává žena, ze svobodné vdaná. Této události se obvykle účastní jen nevěsta a přítomné vdané ženy, které mají za úkol ji "očepit". Rozpletou jí svatební účes, sundají čelenku nebo věneček a závoj a rozčesané vlasy jí schovají pod čepec nebo šátek. V dnešní době se tato tradice dodržuje v rámci krojovaných svateb.
Svatba v zahraničí
Jak se říká: jiný kraj, jiný mrav... a v případě svatby jako by to platilo dvojnásob. Co u nás nosí štěstí, může v jiné zemi nosit smůlu a naopak. Kupříkladu bílá barva svatebních šatů, která v našem prostředí symbolizuje nevinnost a čistotu, je v Indii a Číně barvou smrti, která se svatbou nemá mít nic společného. Nevěsty se v těchto zemích oblékají do tradičních červené róby.
Dalším takovým příkladem jsou nevěstiny šperky. U nás se traduje, že perly nosí neštěstí, zatímco zlaté šperky jsou oblíbenou ozdobou. V Itálii naopak zlato znamená smůlu, a tak se mu nevěsty o svatebním dni vyhýbají. Ve Francii je kýženým přepychem svatebního outfitu diamant.Co se týče oblečení svatebčanů, ti čeští by se měli vyvarovat černé a bílé barvy. Černá nosí smutek a bílá by kradla pozornost nevěstě. V Irsku to samé platí o zelené barvě. Ta prý nosí neštěstí, a kdo v ní dorazí na svatební veselí, měl by být vykázán.
Různé zvyky se pojí i se snubními šperky. U nás stejně jako ve většině západního světa se jedná o snubní prstýnky, které se mají nosit na prsteníčku levé ruky. V Rusku je to naopak záležitost pravé ruky. V Indii má místo prstenu ženich obdarovat svou nastávající svatebním náhrdelníkem, který by měla nosit po zbytek svého života.
Šokující tradice se drží v Etiopii. Tam novomanželka nedostane ani náhrdelník, ani prstýnek. Na znamení nové životní fáze jí odstraní veškerý dolní chrup a do spodního rtu je jí vsazen ozdobný kruh.
Jaká je svatba romská, židovská, pravoslavná, či muslimská?
Vlastní svatební zvyklosti nepřináleží jen různým zemím, nýbrž i nejrůznějším etnikům a náboženským tradicím. Pojí se k nim specifická hudba, oděv, pokrmy, ale i jednotlivé rituály.
Romská svatba by podle tradice měla probíhat doma, kde by měl ženicha a nevěstu oddat nejstarší člen rodiny. Svatební slib probíhá tak, že jim stařešina ováže ruce červeným šátkem na znamení lásky a oddanosti. Zatímco zásnuby i svatební obřad se odehrávají v úzkém rodinném kruhu, svatební hostina může čítat desítky až stovky hostů.
Pozoruhodná specifika skýtá také židovská svatba. Ta je pro židovské věřící veledůležitým ceremoniálem, kdy dochází k uzavření smlouvy o společném soužití a plození a vychovávání dětí. Ta se skládá ze dvou částí: kidušin a nisu'in. Kidušin je zahájen obřadním pokrýváním nevěstiny hlavy závojem, poté je pár uveden pod baldachýn, který symbolizuje společný domov. Nevěsta se závojem sedmkrát obejde svého nastávajícího a poté se napijí z poháru vína, načež ženich nevěstě navlékne prsten. Obřadu jsou přítomni svědkové a rabín.
K židovské svatbě se pojí mnoho dalších nezbytností, tou nejdůležitější je však takzvaná ketuba, tedy smlouva, v níž se ženich zavazuje k naplnění manželských povinností. Poté následuje nisu'in. Při něm se vyslovují požehnání pro novomanžele nad pohárem vína, který se na závěr rozdupe, a zvolá se: "Mazal tov!", což znamená "Dobré znamení!", tedy něco jako "Hodně štěstí!".
Zajímavý průběh má také pravoslavná svatba. Stejně jako v katolické tradici je součástí výměna snubních prstýnků. Poté následuje korunovace ženicha a nevěsty, kdy jsou nad jejich hlavami koruny přidržovány, anebo jsou přímo korunováni. Na konci obřadu obdrží novomanžel ikonu Ježíše Krista a novomanželka ikonu Bohorodičky.
Muslimská svatba je našemu kulturnímu prostředí nejvzdálenější, přesto její tradice rozhodně stojí za zmínku. Místem konání je obvykle mešita. Svatební obřad se pak skládá ze tří částí: mehr, nikah, vows. Mehr je veřejné slavnostní prohlášení ženicha o výši daru, který přinese nevěstě. Nikah je podepsání manželské smlouvy a trojnásobné vyslovení formule "qabul", která znamená "přijímám". Vows znamená pronášení slibů a předčítání z Koránu.
Komentáře
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Nejbohatší Češi 2024: Křetínský suverénně porazil Babiše
Kdo se letos probojoval na pomyslný žebříček deseti nejbohatších Čechů a jak se jim bohatství podařilo vybudovat?
Co znamená slovo RIP a kdy ho použít?
Nápis RIP můžete vidět na náhrobcích, ale také jako součást vtipných videí nebo memes na internetu. Znáte jeho doslovný překlad a víte, jak ho...
Jak vyvolat ducha a jak poznat přítomnost zemřelého?
Vyvolávání duchů je asi nejčastějším tématem hororových příběhů. A ne bezdůvodně. Jak správně vyvolat ducha a co všechno k tomu potřebujete?